ÚzemnéPlány.sk

Autor

CYRIL ŘÍHA

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

13138

Dátum vydania

20. 09. 2012

Kategórie článku

• Architektúra

Súvisiace články

• TÉMA ANASTOMOSIS / ÚVOD NA HRANĚ PROPOJOVÁNÍ
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 1 / UPSAT PRÁCI DUŠI
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 2 / DŮM V KORYTĚ
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 3 / NEZBYTNOST ZKOUMÁNÍ
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 4 / VIRTUÁLNÍ ATELIÉR
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 5 / VÝSTAVNÍ SKLIZEŇ
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 6 / O BUDOUCNOSTI

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

46%

Celkový počet hlasov: 445

TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 2 / NENÁPADNÉ SPOJENÍ RŮZNÉHO

Anastomosis je název pro dlouhodobý, systematicky vedený školní badatelský projekt, který postupně uzrával v ateliéru Petra Hájka a Jaroslava Hulína na FA ČVUT. 65 jejich ateliérových projektů lze jistě pochopit jako 65 samostatných odpovědí na 65 odlišných otázek. V jiném pohledu však tvoří jednu velkou experimentální sérii vedenou jediným záměrem: víc než šest desítek pokusů, jak realizovat téma anastomosis ve městě (jedněch více, jiných méně úspěšných – z tohoto hlediska).

Všem projektům je společná primární funkce. Lanovka, tunel, most, schodiště – ve všech čtyřech zadáních se opakuje motiv spojovacího objektu. Důraz leží na propojování, svazování, dávání dohromady. Heslovitě řečeno, nejde o spojení funkcí jako v případě hybridní architektury, které se Petr Hájek s HŠH věnoval dříve, ale o funkci spojení. Podobný výsledek dostaneme, podívámeli se, kde studované parcely leží.

Vždy mezi dvěma městskými čtvrtěmi, zřetelně oddělenými krajinnými prvky – řekou či vrchem: na hranici mezi dolním a horním městem, mezi městskými částmi oddělenými kopcem, mezi dvěma říčními břehy (čtvrtý případ je pak kombinací prvního a třetího). Z toho plynul původní pracovní ateliérový název studovaného tématu: Hraniční domy.

Smysl těchto staveb přitom není být hranicí, hranou (edge), která vymezuje, vytyčuje území, a tím ho uzavírá vůči ostatním jako jasně a zřetelně odlišenou jednotku, nýbrž být rozhraním (interface), tj. stát mezi dvěma sice rozdílnými částmi, ale zároveň být otevřena k oběma a tak je propojovat. Rozhraní na rozdíl od hranice neodděluje, podržuje různost, ale zároveň vytváří spojení.

Architektura spojení či rozhraní je specifická disciplína, odlišující se od architektury jiných staveb. Ukazuje se to už na vztahu k místu, kde má vzniknout. Nelze zde tradičně vycházet z analýzy dané situace (ať už jakýmkoli způsobem provedené), charakterizovat potenciály dané oblasti a stavbu jim pak takříkajíc ušít na míru, či naopak definovat slabé body území a ty se pak snažit předělat (v tomto smyslu obojí vyjde nastejno).

A to prostě proto, že spojení či rozhraní tím, že je ustaveno, tyto potenciály (anebo i slabá místa) v oblasti teprve zpětně vytváří. Nejobnaženěji je to vidět na příkladu mostu. Kapacitu mostu vedoucího přes řeku nejde stanovit pouze tím, že sečteme množství lidí, které se pohybují na obou březích v místě, kde má stát jeho pata; a to proto, že je to právě most spojující oba břehy, který bude rozhodovat o tom, kolik lidí se na nich bude pohybovat.

Ustavení spojení, vztahu mezi částmi je přidaná hodnota, kterou ze samotných částí vyčíst nelze. Jedna plus jedna zde nikdy není dvě. Je to víc, pokud se spojení zdaří (ale může být i méně, pokud ono rozhraní nefunguje). Architektura hraničních domů tak musí být mnohem více schopna předvídat, hledat, uhadovat budoucí vývoj, než se jen zabývat přítomnou daností situace.

Logicky je jí tak vlastní experimentální, či až trochu vizionářský charakter.

Téma je však třeba ještě upřesnit. Naznačuje to ostatně samo slovo anastomosis, které by šlo přeložit jako nenápadné spojení různého. V medicíně, biologii, ale i třeba v geologii tento termín odkazuje k dodatečnému, novému propojení částí, které se dříve vydělily jako samostatné (např. opětné propojení dvou evolučně oddělených rodových linií nebo spojení dvou samostatných říčních systémů).

Anastomosis je spojení, nikoli ovšem nějaké fundamentální, zakládající, to, které je nutně stále na očích, přesto však má svou nezastupitelnou roli.

Architektura anastomosis nepřidává do městské tkáně nové stavby, ale nová občerstvující propojení. Jejím smyslem není zvětšovat město, ale zvětšovat jeho propojenost, prokrvovat je novými spojeními.

Nemusí to být frekventované komunikace, naopak, větší síla je v nenápadných slabých vazbách, které aktivují a nechávají kolovat energie uzavřené a skryté jen v některých částech města.

Město je složitý systém a míru jeho komplexity určují právě vztahy. Pro každý komplexní systém platí, že celek je vždy víc než součet jeho částí. Proč? Právě kvůli přidané hodnotě vazeb uvnitř něj, které jsou něčím jiným než části samy.

Město tak bude víc než součtem svých městských částí tehdy a v té míře, pokud a nakolik v něm budou přítomna fungující spojení, rozhraní či anastomózy.