ÚzemnéPlány.sk

Autor

PETR VOLF

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

10552

Dátum vydania

10. 09. 2012

Kategórie článku

• Architektúra

Súvisiace články

• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 1 / UPSAT PRÁCI DUŠI
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 2 / NENÁPADNÉ SPOJENÍ RŮZNÉHO
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 2 / DŮM V KORYTĚ
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 3 / NEZBYTNOST ZKOUMÁNÍ
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 4 / VIRTUÁLNÍ ATELIÉR
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 5 / VÝSTAVNÍ SKLIZEŇ
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 6 / O BUDOUCNOSTI

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

43%

Celkový počet hlasov: 491

TÉMA ANASTOMOSIS / ÚVOD NA HRANĚ PROPOJOVÁNÍ

Téma tohoto čísla je věnované projektu Anastomosis, jehož iniciátorem je Petr Hájek, architekt a pedagog, od roku 2010 docent Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Ve všem, co dělá, má zajímavé výsledky. Není to náhoda. Petr Hájek je člověk, který je kdykoliv připravený o architektuře hovořit nebo o ní přemýšlet; v jeho případě to nedílně spolu souvisí.

Hájek je analytický, vědecký typ, který dokáže jakékoliv téma rozebrat na nejmenší činitele, aby se dostal k jeho podstatě. Chce věcem porozumět a to samé chce od svých studentů. Nerad ztrácí čas zbytečnostmi, umí si ho vážit, protože k tomu má hluboký důvod, mnohem hlubší, než by si asi člověk přál. Má smysl pro humor a je vyznavačem týmové práce.

Patří ke generaci, která se začala architektuře věnovat ve druhé polovině devadesátých let minulého století. Tato generace sice pamatuje socialismus, ale nestačila jím nasáknout. Jako architekt získal renomé, když s kolegy Janem Šépkou a Tomášem Hradečným působili ve společném studiu HŠH architekti (například Arcidiecézní muzeum v Olomouci, Dům v Berouně, Vila Hermína, třetí místo v mezinárodní soutěži na novou budovu Národní knihovny).

Nyní – po rozpadu HŠH (2010) má vlastní architektonickou kancelář a zároveň vede ateliér na Fakultě architektury. Koncepční způsob, jakým uvažuje o architektuře, se nedílně promítá také do jeho učení. V současnosti jenom těžko najdeme na FA ČVUT školní ateliér, který by dosahoval tak kvalitních, a hlavně sofistikovaných výsledků.

Zatím nejvýraznějším výsledkem jeho pedagogické činnosti je projekt Anastomosis, zkoumající fenomén „propojeného města“, který byl letos představen na výstavě v DOXu. „Když jsme před třemi lety s Jaroslavem Hulínem hledali zadání pro náš školní ateliér, sešel jsem se s Cyrilem Říhou, abych s ním nové téma konzultoval,“ vzpomíná na počátky Anastomosis.

„Chtěl jsem zůstat u řešení urbanistických problémů měst, ale chtěl jsem to začít dělat jinak. Východisko problému bylo stejné, šlo především o to pracovat s jinou metodou.“ Podle Petra Hájka současná evropská města expandují, krajinu a zemědělskou půdu zabírají pláně rodinných domů a nákupních center.

Jednou z možností, jak této situaci čelit a rozpínání omezit, je města zahušťovat, využívat jejich vnitřní rezervy například násobným zastavováním již využitých ploch, kombinováním různých funkcí. Právě na tom byla založena výuka v předchozím ateliéru, který vedl s Janem Šépkou. „Jinou možností je definovat hranice,“ pokračuje Petr Hájek ve vysvětlování zrodu teorie Anastomosis.

„Tímto směrem jsme se chtěli vydat a naše nové téma jsme nazvali Hraniční domy. Prvním školním zadáním byl Dům v korytě v Karlových Varech, kde betonové koryto bývalé lanové dráhy spojuje lázeňskou kolonádu s lesem. Koryto jako dům na hranici mezi městem a krajinou.“

Na základě výsledků těchto prací si však uvědomili, že nebyli v definování problému přesní a že nešlo o Hraniční dům, jak to na začátku zamýšleli. Samotný dům totiž hranici nevymezuje, ale prochází jí a ve své podstatě místo propojuje. „Díky této chybě jsme se vrátili na začátek a začali jsme zkoumat potenciál objektů, které propojují město.

Následovala zadání: dům v tunelu, dům most, dům pod Stalinem… Takže chybně vybrané zadání nás přivedlo k výzkumu propojování města, který jsme později nazvali Anastomosis,“ říká Hájek. Následujícími čtyřiačtyřiceti stranami prostupuje rozhovor s Petrem Hájkem, který jsem s ním vedl v době, když připravoval výstavu v DOXu.

Odpovídá v něm na otázky týkající se jak jeho přístupu k učení a studentům, tak k architektonickému výzkumu a metodám, jež uplatňuje ve výuce prostřednictvím „virtuálního ateliéru“.