ÚzemnéPlány.sk

Autor

CYRIL ŘÍHA

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

11538

Dátum vydania

05. 10. 2012

Kategórie článku

• Architektúra

Súvisiace články

• TÉMA ANASTOMOSIS / ÚVOD NA HRANĚ PROPOJOVÁNÍ
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 1 / UPSAT PRÁCI DUŠI
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 2 / NENÁPADNÉ SPOJENÍ RŮZNÉHO
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 2 / DŮM V KORYTĚ
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 3 / NEZBYTNOST ZKOUMÁNÍ
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 4 / VIRTUÁLNÍ ATELIÉR
• TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 6 / O BUDOUCNOSTI

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

44%

Celkový počet hlasov: 518

TÉMA ANASTOMOSIS / KAPITOLA 5 / VÝSTAVNÍ SKLIZEŇ

Jakýmsi „předběžným vrcholem“ působení ateliéru Petra Hájka a Jaroslava Hulína na poli anastomosní architektury se stala výstava Anastomosis – propojené město, která proběhla v únoru a březnu letošního roku v pražském Centru současného umění Dox.

Jakýmsi „předběžným vrcholem“ působení ateliéru Petra Hájka a Jaroslava Hulína na poli anastomosní architektury se stala výstava Anastomosis – propojené město, která proběhla v únoru a březnu letošního roku v pražském Centru současného umění Dox.

Tedy v současnosti zřejmě nejsledovanější a nejprestižnější kulturní instituci vzešlé ze soukromé iniciativy, s jakou se lze v celé České republice setkat. Nebyla to náhodná volba. Ředitel DOXu Leoš Válka má k architektuře blízko, svého času – než se začal věnovat na plný úvazek galerii a kurátorské činnosti – se jí profesionálně zabýval.

Expozice dostala odpovídající prostor. Uskutečnila se na ploše devíti set metrů čtverečních v nově otevřeném zadním výstavním traktu a představila všech pětašedesát projektů, které vznikly během posledních dvou let, přičemž všechny byly doplněny vizualizacemi a plány. V minulosti se dosud nestalo, aby jakékoliv studentské architektonické práce dostaly možnost takovéto rozsáhlé prezentace.

„Chtěli jsme výsledky naší práce představit veřejnosti a otevřít diskusi,“ vysvětluje Petr Hájek důvody, které jej vedly k uspořádání výstavy. „Univerzitní prostředí je cenné v tom, že umožňuje některé problémy řešit svobodně, bez tlaků, které v profesi architekta nastávají. Máme čas věci prověřovat a přemýšlet o nich bez stavebních norem, typologie, regulací.

Ne že bychom je chtěli takto realizovat, ale proto, že tak můžeme testovat určité situace. Například tím, že místo mostu navrhneme sedačkovou lanovku, upozorníme na to, že most není jen fyzické propojení dvou břehů, a proto, abychom to dokázali, nemusíme utratit stovky milionů, ale jen desítky tisíc. Proto je škoda, že školy architektury své práce veřejně nevystavují.“

Výstava se začala připravovat v létě loňského roku a její výsledek předčil očekávání: návštěvníci byli svědkem vysoce profesionálního výkonu, který vyzařoval energii a přinášel celou řadu nápaditých řešení problematických lokalit, jimiž se dosud v podstatě nikdo do hloubky nezabýval. To, že vše bylo zastřešeno teoretickým rámcem, přehlídce dodalo na přirozené závažnosti.

Ačkoliv byla konzervativněji řešená, co do kvality a obsahu snesla srovnání s výstavou Zdeňka Fránka v brněnském Domu umění. Expozici osobně navštívil pražský primátor Bohuslav Svoboda: jak náměty k přemýšlení, tak jejich řešení měl přímo před sebou. Během sedmi týdnů, které jí byly na přelomu zimy a jara vymezeny, se také uskutečnilo několik přednášek na dané téma a o „propojeném městě“ referovala i veřejnoprávní televize.

Bude zajímavé sledovat, podaří-li se alespoň částečně některý z předkládaných návrhů zhmotnit. Klíč k řešení problému už existuje.

Podstavce modelů sestávají ze dvou vzájemně propojených pororoštů kolmých k vrstevnicím modelů, které představují protilehlé stěny koryta lanovky. Na bocích těchto podstavců jsou zavěšeny fotorámečky s vizualizacemi projektů a tabulky s popisy. Modely jsou inscenovány zenitálním osvětllením, které na podlaze vytváří působivou stínohru.

Modely mostů jsou položeny na dvou ocelových profilech, které představují protilehlé břehy Vltavy. Ocelové profily jsou zavěšeny na lanech a levitují v prostoru, modely tak lze obcházet a pozorovat ze všech možných úhlů.

Hmota kopce je abstrahována do objemu, klece ve které je zavěšen model tunelu. Jeho stín se odráží na podlaze. Klece jsou zavěšené v různých výškách podle optimálních pozorovacích úhlů modelů. Fotorámečky s vizualizacemi a tabulky s texty popisujícími návrhy jsou zavěšeny na přillehlé stěně.

Modely, které jsou výřezem části Letenského profilu, jsou umístěny vedle rampy vedoucí do dalšího podlaží, čímž se zesiluje dojem ze svahu. Lze si je prohlížet jednak z úzké uličky, kde každý návrh doprovází text s popisem projektu a fotorámeček s vizualizacemi, jednak z rampy, odkud je vidět i velkoplošná panoramatická projekce.