ÚzemnéPlány.sk

Autor

ROMAN BRYCHTA

Spoluautori

ADAM HALÍŘ, ONDŘEJ HOFMEISTER, PETR LEŠEK / PROJEKTIL ARCHITEKTI

Autor fotografií

Tomaš Rasl, Projektil

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

13565

Dátum vydania

26. 04. 2012

Kategórie článku

• Architektúra
• Urbanizmus a územné plánovanie
• Regionálny rozvoj a investície

Ďalšie diely seriálu

• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 2. diel
• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 3. diel
• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 4. diel
• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 5. diel

Súvisiace články

• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 2. diel
• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 3. diel
• SOCHY Z BETONU
• MUZEUM VOJENSKÉ HISTORIE - 1. DIEL

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

48%

Celkový počet hlasov: 658

Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 1. diel

Úvod

Památkově chráněný komplex kapucínského kláštera s dominantním objektem kostela sv. Josefa je součásti centra města Chrudimi. Po 50 letech prázdnoty a devastace se kostel stává městskou kulturní institucí a svou expozicí zaměřenou na venkovskou barokní plastiku přesáhne regionální význam. Součástí komplexu kláštera jsou zahrady, jejichž rekonstrukcí vznikl veřejný prostor s funkcí městského parku, jenž nabízí herní aktivity (dětské herní prvky, pétanque, pódium,…) i rekreační parkovou zónu.

Urbanistické řešení vychází ze snahy o zapojení nových funkcí galerie do okolního prostředí, na jedné straně městského a rušného Školního náměstí a na straně druhé klidového prostoru klášterních zahrad, které jsou svou pozicí a rozlohou ojedinělým klidovým, zeleným protipólem kamennému historickému centru.

Kostel

Inspirací pro architektonické řešení byl význam kapucínského prostého života ve víře a službě, který se promítal i do vlastní architektonické typologie kapucínských klášterů. Snažíme se tuto upřímnou chudobu – jednoduchost až strohost – vložit do přístupu k řešení nové funkce kostela. Při seznamování se s podklady a historickými plány jsme objevili neobvyklou původní vestavbu Lorety do kaple (patrné zbytky na západní vnitřní stěně). Toto umístění nám přišlo tak jedinečné, že jsme v našem projektu navrhli vestavěný objekt, který by tuto svébytnou prostorovou náladu připomněl.

Hlavní důraz klademe na původní prostor kostela. To se při řešení instalace galerie vkládá do vytvoření pocitu návštěvníka „já v prostoru a sochy“ oproti „já se sochami v prostoru“. Nesmí být totiž vyvolán dojem lapidária, kde je mnoho předmětů a výraz prostoru je potlačen. Návštěvníkovi je přístupný celý kostel včetně sakristie. Prostor je bílý – nástěnné a nástropní malby jsou zčásti zakryty – přetřeny jemnou bílou poloprůhlednou lazurou. Dochází tak k potlačení pestrosti a ke sjednocení prostor galerie, které je nutné pro instalaci plastik.

Pestrost poslední výmalby kostela z počátku 19. století tak není v ostrém kontrastu s instalovanými plastikami. Původní hierarchie členění prostoru je převedena do různého podlahového materiálu. Stávající drobné detaily kostela jsou zachovány jako připomínky původní funkce. Vstup moderního – současného výrazu je omezen na vestavěné prvky – schodiště vedoucí dolů do 1. NP (kostel je vestavěn do městského příkopu, a tak je směrem k zahradám dvoupodlažní), vestavěný objekt v loretánské kapli a sociální zázemí v 1. NP.

Jsou jednoduché tvarově i materiálově, tak aby pouze připomínaly geometrie původních vestavěných prvků a přitom sloužili nové funkci galerie. Sklepní prostor 1. NP je řešen tak, aby byl co nejvíce čitelný původní velkorysý prostorový koncept. Kvůli nekvalitním stávajícím povrchovým úpravám a nutnému zásahu do skladeb podlah a stěn (hydroizolační konstrukce – odvod vlhkosti z prostor), jsou nehodnotné povrchy nově upraveny.

Pouze pod západní kaplí jsou, dle restaurátorského průzkumu, zachovány a restaurovány fresky. Na přízemí navazuje dvůr ohraničený opěrnou zdí a spojený rampami se zahradami. Arkády na úrovni dvora jsou jednoduše zaskleny a tvoří tepelný fi ltr mezi interiérem a exteriérem. Vše je v jednoduchých lineárních liniích či plochách, tak aby nedocházelo k výrazové kolizi s původním historickým objektem.

Konstrukční řešení – představuje statické zajištění stěn, kleneb a krovu v návaznosti na podrobné průzkumy.

Mimo to bylo provedeno odvodnění a odvlhčení zdiva spodní části kostela. Nové konstrukce minimálním způsobem zasahují do původních (vestavba kanceláře je zavěšena z úrovně krovu bez zbytečných zásahů do obvodových zdí). Součástí prací bylo též restaurování a záchrana hodnotných maleb a cenných kamenných, dřevěných a kovových stavebních prvků.

Rozvody a instalace – Instalační vedení jsou navržena a vedena s ohledem na stav objektu. Maximální péče byla věnována zachování původních konstrukcí, a to včetně omítek v hlavní lodi.

Vnitřní osvětlení – jeho koncepce je založena na jednoduché funkci vlastního svítidla, v duchu kapucínské strohosti – skromnosti. Cíleným výsledkem je přesto silný zážitek z prostoru a expozice.

Venkovní osvětlení – je navrženo jemné nasvícení hlavní portálu, bočních vstupů, doprovodné osvětlení cest, ramp a schodů, osvětlení dvora a osvětlení infopanelu před hlavním vstupem.

AV vybavení – v prostorách galerie slouží především pro vytvoření atmosféry – přenos hudby na pozadí expozice. AV vybavení v projekční místnosti, která je akusticky odcloněna, je řešeno nezávisle na provozu muzea. Audiovizuální vybavení je navrženo s důrazem na kvalitní přenos mluveného slova, komorních koncertů a s dodatečným zařízením pro konferenční provoz a provoz dalších společenských akcí.