ÚzemnéPlány.sk

Autor

ZUZANA BRYCHTOVÁ HORECKÁ

Spoluautori

JANA DELAFONTAINE, JEAN-MARIE DELAFONTAINE / KULTIVAR DESIGN STUDIO

Autor fotografií

archív autorov

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

14284

Dátum vydania

02. 05. 2012

Kategórie článku

• Architektúra
• Urbanizmus a územné plánovanie
• Regionálny rozvoj a investície

Ďalšie diely seriálu

• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 1. diel
• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 2. diel
• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 3. diel
• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 5. diel

Súvisiace články

• SOCHY Z BETONU

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

47%

Celkový počet hlasov: 651

Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 4. diel

MUZEUM BAROKNÍCH SOCH – GRAFICKÉ ŘEŠENÍ

Grafické a barevné řešení expozice navazuje na architektonickou ideu Projektilu očištěného, prosvětleného sakrálního prostoru. Hlavním tématem je bílá lazurní barva propojující vrstvy, které se ukládaly během času na zdech kostela od jeho vzniku až po zásahy ve 20. století a uchovává pod sebou jejich svědectví.

8 Popisy vystavených soch jsou ručně malované přímo na bílou sjednocující lazuru zdí kostela. Při výměně exponátů budou přetřeny novou lazurní vrstvou a nová popiska se napíše na zeď znovu. Tímto zůstane patrná informace o exponátu, který se po pětiletém cyklu vrátil na své původní místo. Realizace popisek: Libor Kaláb

Informace – tedy orientační a informační systém, kterou v našem návrhu do kostela v souvislosti s expozicí barokních soch nově vnášíme, má být jen další vrstvou záznamů v historii kostela. Vycházíme z konceptu pětiletého cyklu obměny a restaurování vystavovaných soch. Tmavě šedé popisy vystavovaných soch štětcem zaznamenáváme na bílou lazuru a po výměně za novou sochu jej lazurně přetíráme a přidáváme nový záznam o aktuální soše. Starší nápis stále prosvítá pod lazurním nátěrem. Ponecháním těchto svědectví o přítomnosti soch umožňujeme návštěvníkovi objevit další ze skrytých rovin příběhu expozice a nasměrovat jej k návštěvě sochy, která po pětiletém pobytu v muzeu barokních soch je zpět vrácena do “svého” prostředí.

Orientační systém, čekající na své dokončení má být aplikován stejně jako informační přímo na lazurou pokrytou stěnu kostela. Je odlišen barevně – zlatá – a velikostí a druhem písma. Na rozdíl od popisek soch, kde je použita antikva s jasnou návazností na barokní písmo, se v orientačním systému objevuje moderní grotesk ve zlaté barvě. Oba druhy písma jsou součástí logotypu muzea a celkového vizuálního stylu.

Dalším záznamem, který se nakonec z fi nančních důvodů nerealizoval, měly být v tomto případě jako “první vrstva” stropní výmalby v částech s novými sádrokartonovými podhledy. Na povrch podkladové barvy jsme navrhovali štětcem nanést přepis původního ornamentu, nalezeného v kostele, doplněného o symboly „propojení“ dnešní doby. V budoucnu se tyto symboly změní a zapomenou a někdo je možná překryje něčím novým, aktuálním ve své době.

Základním tématem celkového vizuálního stylu Muzea barokních soch byla práce s překrýváním vrstev a prostupováním starých příběhů přes nové. V typografi i jsme v projektu použili kontrast moderního grotesku ve zkratce “mubaso” a barokní původ antikvy s důrazem na plastičnost a snadnou čitelnost pro celkový název „muzeum barokních soch“. Jádrem logotypu je zlaté písmo Akkurat Laurenze Brunnera, které je ve své podstatě moderním přepisem písma, které v sobě nese barokní základ a obsahuje propojení barokní doby se současností. Kontrastem k němu je pak v šedé písmo Regent Františka Štorma, vytvořené v roce 1994, které je ukotveno na barokním základu. Pod názvem „muzeum barokních soch“ měl v rané fázi existence muzea jemně prosvítat šedě původní název budovy „kostel svatého Josefa“ jako stále prítomného genia loci. Ten pak měl postupně mizet až do typografi ckého splynutí obou písem a zjednodušení názvu pouze na „Mubaso“.

3 MUBASO nerealizovaný návrh postupné transformace logotypu muzea od přeměny z kostela sv. Josefa až po moment, kdy se název MUBASO stane zažitým pojmem.

Během realizace investor název změnil, vypustil „Mubaso“ a zůstalo „Muzeum baroknich soch“ už bez prolínání vrstev.