ÚzemnéPlány.sk

Autor

Julius Macháček

Autor fotografií

archív autora

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

13961

Dátum vydania

30. 04. 2012

Kategórie článku

• Architektúra
• Urbanizmus a územné plánovanie
• Regionálny rozvoj a investície

Ďalšie diely seriálu

• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 1. diel
• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 2. diel
• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 4. diel
• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 5. diel

Súvisiace články

• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 1. diel
• Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 2. diel
• SOCHY Z BETONU

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

44%

Celkový počet hlasov: 506

Muzeum barokních soch a klášterní zahrady - 3. diel

KRÁTCE O REKONSTRUKCI S ROMANEM BRYCHTOU A ONDŘEJEM HOFMEISTEREM

Ve vašem portfoliu nalezneme stavby různé typologie – od ekologického domu Sluňákov, přes knihovny v Hradci Králové a Praze, úpravu nábřeží v Kadani i rodinné domy a další. Rekonstrukce historického objektu zde zatím chyběla. Jak jste se k zakázce pro město Chrudim dostali?

RB Kromě různých drobností, které jsme dělali hlavně pro kamarády, je tohle opravdu první rekonstrukce většího rozsahu, kterou jsme projektovali. Celá akce byla iniciována městem Chrudim a jejím hlavním architektem Karlem Therem, který měl ambice obohatit město o novou, moderní architekturu jako je tomu třeba v Litomyšli. Co já vím, tak na úpravách místního náměstí pracoval Roman Koucký, něco zde dělal Pavel Nasadil, atelier K2 a další. Pro tuto rekonstrukci proběhlo výběrové řízení.

V jakém stavu jste objekt Kapucínského kláštera s odsvěceným kostelem svatého Josefa nalezli?

OH Objekt vykazoval vady neudržované stavby. Navenek se zdálo, že je v pořádku, omítka a střecha opravená, ale uvnitř byl naprosto dezolátním stavu. Kapucíni byli nuceni před více než padesáti lety odevzdat klíče od areálu a od té doby se datuje postupná devastace i když byl objekt částečně využíván ke kulturním aktivitám, ale především jako skladiště.

RB Když jsme hledali dostupné podklady z minulosti, narazili jsme v archivu na studii poslední velké rekonstrukce, která zde proběhla v osmdesátých letech minulého století. Na co tehdy kývli památkáři je neskutečné. Jen pro příklad – byl vybourán strop a krov a nahrazen ocelovými nosníky, byly zde navrženy různé, zcela nevhodné vestavby.

Jaké byly představy a požadavky města, jaké bylo výchozí zadání?

RB Základní libreto bylo poměrně podrobně zpracováno městem a požadavky z toho vyplývající byly jasné – v rámci areálu kláštera vybudovat kulturní instituci, kde by vedle muzea barokních soch, zejména venkovské barokní plastiky, bylo možné provozovat řadu kulturních aktivit. Koncerty, výstavy, přednášky, alternativní divadlo, promítání, využívat prostor pro různá společenská setkávání a třeba i pro svatební obřady. Podstatné je také propojení na klášterní zahrady, jejichž úprava také byla součástí zadání a které také poskytují řadu možností nejen pro relaxaci, klidný odpočinek, ale také pro aktivity kulturní. Vznikne zde i letní kino, pro které jsme navrhovali i mobilní sezení. To se však nerealizovalo.

V čem byla tahle práce odlišná od vaší dosavadní zkušenosti?

RB Rekonstrukce historického objektu takového rozsahu je samozřejmě zajímavá již možností pracovat s historickým dědictvím, je to určitá archeologie. Při hledání a studiu archiválií se nám dostaly do rukou originály barokních plánů, to byl velký zážitek, který při přípravě novostavby nemůžete prožít. Zajímavá byla také práce na soupisu dochovaných prvků, uvažování, jak je restaurovat, jak je zaintegrovat a najít pro ně třeba nové souvislosti, nový kontext. Při hledání minulosti jsme měli snahu dojít co nejblíž k bodu vzniku, k počátku. Proto jsme se například snažili odkrýt ty nejstarší malby na stěnách, které byly v průběhu staletí překrývány dalšími přemalbami. Kde to nebylo možné, tam jsme nepůvodní malby odstranili, sejmuli nebo překryli lazurou, poloprůhledným nátěrem, který jen dává tušit, co se pod ním skrývá. Velice to zklidnilo interiéry a přiblížilo je k původnímu stavu.

OH Objevili jsme přitom také unikátní systém jakési přirozené klimatizace, větrání pomocí neobyčejně sofi stikovaně rozmístěných průduchů a odvodňovacích kanálů, které jsou zčásti zachovány. Co bylo možné a smysluplné, to jsme využili.

Jak reagovali památkáři – jak známo, co památkář, to jiný názor.

RB Jednání s památkáři v Pardubicích probíhalo vcelku bezkonfl iktně – i když samozřejmě debaty a vzájemné přesvědčování byly běžnou součástí každé konzultace.

OH Tady bylo myslím důležité, že jsme již v projektové fázi svoje záměry dostatečně prezentovali a tak jsme předešli kolizím ve fázi realizace. Nalezli jsme s památkáři shodu v tom, že naším východiskem je snaha zachovat a rekonstruovat původní barokní prvky a potlačit či odstranit mnohé nánosy, které postupně každá doba přinesla.

Skončili jste, předali jste – co dál ?

RB Celá tato práce měla trošku rozpačitý závěr. Ve městě došlo k výměně politické reprezentace a jak to tak chodí, ta nová rozhodně nepřeje úspěchům té bývalé. Projevilo se to myslím i v přístupu k této rekonstrukci, respektive k jejímu fi nále. Různí amatéři začali zasahovat do již zpracované vizuální podoby grafi ckého konceptu muzea, knížka o barokních sochách, vystavených v kostele, také nectí tento grafi cký koncept. V interiéru muzea vzniklo jakési kino, které namísto toho, aby svým způsobem doplňovalo duchovní rozměr celého prostoru, nakonec k mému překvapení promítá běžnou, komerční fi lmovou produkci. To myslím celý prostor degraduje a nelze to omluvit fi nančním přínosem. Přes radost z téhle práce přináší například i tohle určitý smutek.

OH Pro nás teď v souvislosti s touto stavbou nastává nová etapa. Máme ve zvyku, že každou naší stavbu dále sledujeme, ověřujeme, jak se naplnily naše předpoklady o jejím fungování, jak se zhodnocuje energie, kterou jsme do stavby vložili. V mnoha případech pak pokračují naše kontakty s uživateli a to i na bázi osobního přátelství. Příkladem může být třeba Sluňákov, kam se dodnes všichni často a rádi vracíme.