ÚzemnéPlány.sk

Autor

KRYŠTOF ŠTULC

Spoluautori

JAN KLEMPÍŘ / ATELIER.. [DVĚ TEČKY]

Autor fotografií

ANDREA THIEL LHOTÁKOVÁ

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

12777

Dátum vydania

29. 06. 2012

Kategórie článku

• Architektúra
• Urbanizmus a územné plánovanie
• Regionálny rozvoj a investície

Ďalšie diely seriálu

• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 1. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 2. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 3. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 4. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 5. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 6. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 7. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 9. diel

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

44%

Celkový počet hlasov: 649

REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 8. diel

REKONSTRUKCE – EXPOZICE POLYGRAFIE NÁRODNÍ TECHNICKÉ MUZEUM KOSTELNÍ, PRAHA 7

Návrh expozice vytváří obraz tiskárny tak, jak vypadala na přelomu 19. a 20. století. Tuto dobu považujeme za vhodnou, protože je ještě možné zřetelně pozorovat tisk jako proces v celé šíři technik, nikoliv jen jako „magickou skříňku“, do které jde čistý a vychází potištěný papír. Vytvořili jsme tak strojům přirozené prostředí, které násobí pocit z exponátů většinou autentických.

Základním výtvarným názorem z expozice je pocit skutečné a fungující tiskařské dílny se všemi atributy, jako je celkové přítmí se silně nasvícenými detaily strojů a pracovních ploch s industriálním osvětlením, nepořádkem na stolech i na zemi, vůní barev, zvukem, lidmi a celkovou poznamenaností prostoru jeho používáním. Věrohodnosti pocitu ze staré dílny je dosaženo také použitím typických materiálů a patiny, povrchů a detailů, jako je zašlá hrubá prkenná podlaha, omlácené betonové bloky pod stroji, nabílená cihlová zeď, rozvody elektřiny na zdech, litinové topení, industriální svítidla…

Vytvořili jsme charakteristický tiskárenský halový prostor s vloženým mezipatrem, pilíři, masivními průvlaky a dalšími atributy. Celá dílna ve výstavním módu tone ve tmě, zatimco exponáty a výstavní plochy (stoly) jsou nasvíceny razantními bodovými světly. Pocit staré dílny podtrhují dále maličkosti, jako zapomenutá plechovka s barvou, skvrny, zbytky z práce na podlaze nebo zanechané osobní věci na stolech, jako kdyby se mělo pokračovat v započaté práci.

Na stolech jsou prezentované také drobnější exponáty, jako litery, matrice, nástroje, tisky, funkční modely přibližující principy tisku návštěvníkům, ale i moderně designově zpracované doprovodné texty a popisky exponátů ve formě kovových štočků evokujících tiskovou techniku, ke které se exponát vztahuje. Stoly, doplněné tiskárenskými regály, zásuvkami, policemi, boxy na litery apod., které jsou zaplněné exponáty, tak fungují jako zásadní výstavní plochy, aniž bychom sahali ke klasické „vitrínové“ expozici.

Na první pohled viditelné základní a atraktivní exponáty, které přitáhnou pozornost laiků, jsou prezentovány na volných deskách stolů. Při hlubším zájmu ovšem každé místo nabízí další množství uložených předmětů, doplňkových textů, modelů, knih, tisků atd., pro které však již návštěvník musí sáhnout a tím se sám aktivně začíná účastnit děje. Zároveň se tak expozice jednoduše vrství pro návštěvníky různého stupně odbornosti a je poutavá, zábavná a poučná pro různě fundované skupiny. Expozice poskytuje názorný, byť přirozeně značně zjednodušený „zážitkový“ vjem pro naprosté laiky i přístup k informacím a ojedinělým autentickým reliktům a zážitkům pro odborníky. Je podstatné, aby se divák strojů, nářadí a materiálů dotýkal a pracoval s nimi. Kromě několika historických strojů, u kterých je práce možná, byl navržen soubor strojků, modelů a hraček, které si návštěvník může sám vyzkoušet. Návštěvník si z expozice odnese vlastnoručně vytištěné drobnosti jako ukázky jednotlivých principů a způsobů tisku.

Pro druhý základní mód – pro workshopy a kroužky – je prostor naopak maximálně světlý, především díky přirozenému osvětlení velkými okny. To vytváří výrazný pocitový kontrast oproti výstavnímu módu. Všechny principy a prvky se tak dostávají do odlišného kontextu, ale fungují stejně. Navíc se z mnoha strojů-exponátů stávají stroje funkční. Tím je zachovaný výše popsaný pocit tiskařské dílny i pro workshopy a kroužky a navíc se „tiskárna“ oživí i pro běžné návštěvníky, kteří vidí stroje pracovat. K tomu však zatím nedošlo.

Za zásadní považujeme práci s autenticitou – do historické haly s tiskárnou a původními stroji byly vloženy soudobě navržené prvky – ukázkové modely principů tisku, hmatová a čichová expozice, další zjednodušené pokusné stroje a hračky pro návštěvníky, skryté plochy pro workshopy. Bylo důležité vyvážit pocit ze staré tiskárny a zároveň představit expozici soudobým způsobem.

Práce na Expozici polygrafie probíhala na základě vyhrané soutěže vypsané v roce 2004 (bylo osloveno, pokud si to dobře pamatuji, 5 ateliérů a studií). Od začátku jsme spolupracovali se scénáristkami expozice ze Sdružení polygrafů. Práce na samotné expozici začaly po určitých peripetiích až o dva roky později. Studie byla dokončena v listopadu 2006, v březnu 2007 jsme dokončili realizační dokumentaci. Zadání expozice se několikrát změnilo, rovněž tak prostor, ve kterém měla být.

STÁLÁ EXPOZICE POLYGRAFIE, NTM, KOSTELNÍ 42, PRAHA 7

KLIENT Národní technické muzeum
AUTOŘI Ing. arch. Kryštof Štulc, Ing. arch. Jan Klempíř / Atelier.. [dvě tečky]
KURÁTOŘI EXPOZICE Jana Vránková, Olga Frídlová, Pavel Pohlreich
PLOCHA 570 m2 (+ 120 m2 galerie)
REALIZACE 2011