ÚzemnéPlány.sk

Autor

Julius Macháček

Autor fotografií

archív autora

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

11172

Dátum vydania

22. 06. 2012

Kategórie článku

• Architektúra
• Urbanizmus a územné plánovanie
• Regionálny rozvoj a investície

Ďalšie diely seriálu

• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 1. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 3. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 4. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 5. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 6. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 7. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 8. diel
• REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 9. diel

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

46%

Celkový počet hlasov: 465

REKONSTRUKCE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA - 2. diel

Pane řediteli, dlouhá léta jste pracoval v novorenesanční Schulzově budově Národního muzea. Bylo pro vás, myslím z hlediska pocitového, velkou změnou přesídlit do funkcionalistické budovy NTM? Který směr v architektuře, které období je vám, jako historikovi architektury, nejbližší?

Zabývám se architekturou nejen jako profesionál, ale je i mým koníčkem. Zajímá mě období druhé poloviny devatenáctého a prvé poloviny dvacátého století, což je doba, která představuje obrovské vývojové přelomy nejen v architektuře, kde nalézáme celou škálu historizujících slohů až po modernu. Byl jsem sedmnáct let pracovníkem Národního památkového ústavu a měl jsem proto krásnou příležitost potkávat se opravdu zblízka se stavbami velice rozmanitých stylů. Od zámků Lednice, Hluboká či Sychrov až k Müllerově vile nebo právě zrekonstruované vile Tugendhat. Kvalitní architekturu, její hodnoty obdivuji bez ohledu na dobové zařazení. Nahlížím a cítím své přesídlení bez větších emocí či nostalgie – prostě jsem se přestěhoval z jednoho krásného domu do jiného krásného domu.

První nově instalovanou expozicí v NTM byla expozice architektury, stavitelství a designu. Jste jako její spoluautor s instalací spokojen?

Tato expozice byla dokončena již na jaře 2010, nebyla však hned zpřístupněna, protože to nedovolily další rekonstrukční práce v muzeu. Právě tuto expozici jsem mohl osobně ovlivnit již když se rodily její obrysy. Byl jsem v té době náměstkem generálního ředitele NTM a spoluautorem scénáře celé expozice. Nemohu proto z této pozice výsledek hodnotit. Měl jsem možnost ovlivnit také výběr architekta, kde jsme se nakonec shodli na Davidovi Vávrovi. Jeho přístup myslím přesně vyhovoval tomu, co autoři expozice zamýšleli – tedy otevřít sbírky architektury nejen odborné veřejnosti, ale také zvolit takovou formu prezentace, která bude přitažlivá i pro veřejnost laickou. Vždyť návštěvníky muzea jsou ve velké míře žáci, studenti, rodiny s dětmi. To jsme měli, myslím tím celý tým, především na zřeteli. David Vávra to myslím plně akceptoval a vytvořil neškolometskou, hravou expozici, o které bych myslím mohl v uvozovkách říci, že je „šumná“.

V minulém roce byla v NTM téměř půl roku k vidění výstava s názvem DOSUŠENO!, která dokumentovala zkázu a následnou záchranu okumentů ze sbírek architektury, které byly v depozitáři na pražské Invalidovně zcela zaplaveny při povodni v roce 2002, poté zamraženy a postupně restaurovány. Jak bezpečně jsou uloženy dnes?

Tato katastrofa ovlivnila svým způsobem i můj profesionální život a přivedla mě z řad památkářů do řad profesionálních muzejníků. Zabýval jsem se v té době například dílem architekta Zítka a jeho dobou a když jsem zjistil, že vše z minulosti, co bylo uloženo v depozitářích je nyní tři a půl metru pod vodou, museli jsme konat. Založil jsem s kolegy „SOS archiv architektury“ a řešili jsme záchranu zdecimovaných sbírek. Rok poté mě požádal tehdejší ředitel NTM zda bych k němu nenastoupil coby náměstek s prioritním úkolem vybudovat při muzeu tzv. vysoušecí pracoviště, kde by se postupně zamrazené dokumenty restaurovaly. Po devíti letech se vše završilo a asi 95% všech archiválií se podařilo zachránit. Všechny depozitáře jsou nyní bezpečné. Část sbírek je uložena v hlavní budově na Letné, větší část pak v nově vybudovaném depozitáři v Čakovicích, kde máme tři haly, které pro uložení sbírek skýtají potřebné podmínky.

Když jsme u sbírek – v Plasích u Plzně má vyrůst Centrum stavitelského dědictví, které má spadat pod správu NTM. Jak je tato akce daleko?

V klášteře v Plasích jsme správcem jedné části – areálu bývalého pivovaru a hospodářského dvora. Zde máme za úkol vybudovat expozici stavitelského dědictví, kde by měly být dokumentovány nejen historické stavební technologie, ale také dobové stavební materiály a konkrétní stavební prvky a řada zařizovacích předmětů – střešní a podlahové krytiny, zdící, omítkové a instalační materiály, okna, dveře a vše, co souviselo se stavbou. Součástí areálu bude knihovna se studovnou a přednáškový sál a vznikne zde výukové a vzdělávací centrum jak pro odborníky, tak pro veřejnost. Předpokládáme, že hotovo by zde mělo být zjara roku 2015. V současné době máme hotový realizační projekt 1. etapy od architekta Šantavého. Na tuto etapu je vypsána veřejná obchodní soutěž na zhotovitele stavby. Na 2. etapu je v současnosti vypsána soutěž na projektanta. Celý projekt je financován z evropských peněz v rámci IOP.

Zde, v mateřské budově, je již otevřeno několik nových expozic, na nichž se podílela řada architektů. Neměli asi lehkou práci. V muzeu se během několika posledních let vícekrát měnilo vedení a tím i dílčí koncepce, měnily se kurátoři, vše se protahovalo. Lehký chaos. Kdy jste do této situace vstoupil vy?

Já jsem přišel do muzea v době, kdy byla většina expozic téměř hotová a já mohl jen ovlivnit kvalitu a termín dokončení. Z předchozího angažmá jsem podstatněji ovlivnil jen expozici architektury a polygrafie. Když mluvíte o komplikacích díky personálním změnám, které v muzeu probíhaly, tak vám musím dát za pravdu, jistě klidné, koncepční práci neprospěly. Myslím ale, že hlavní střety zde byly mezi architekty a autory expozic, což ovšem považuji za docela normální a prospěšný doprovodný efekt každé tvůrčí činnosti. Architekti samozřejmě vidí expozice trochu pod jiným úhlem než její autor, specializovaný odborník, historik. Neříkal bych tomu možná ani střety, ale debaty, třeba i ostré a vášnivé, kdy se hledá optimální varianta, průsečík obou pohledů. Důležitý pak je výsledek – a ten je zde velmi dobrý.

Ozývají se tu a tam hlasy, které vytýkají vašemu muzeu určitou stacionárnost a kritizují nedostatek tzv. interaktivity, možnosti aktivního zapojení návštěvníka do děje. Jaký je váš názor na interaktivitu v rámci jednotlivých expozic?

Toto je velice živé téma na které mám zcela jednoznačný názor. Naše muzeum je založeno na sbírkové činnosti, máme zde stovky unikátů a sbírek, které jsou nenahraditelné. Má-li některé muzeum vystavené čtyři originální exponáty, může expozici doplnit řadou uměle vytvořených interaktivních modelů, které, když doslouží, se prostě nahradí. Interaktivitě se samozřejmě nebráníme ani my, ale v míře, která je pro nás únosná a neohrozí naše exponáty. Například ve Space Muzeu ve Washingtonu vás také nepustí do kabiny slavného Apolla 11. Na Měsíc se zde můžete vypravit jen v simulátoru, v modelu. My hodláme do expozic vnášet prvky interaktivity v omezené míře a dle našich možností.

Mluvili jsme o již otevřených expozicích. Na našich stránkách přinášíme také prezentaci projektu architekta Petra Jandy, který se svým týmem připravil projekt expozice hornictví. Pracoval na něm pět let. Podle mých informací jste realizaci zastavil. Co s projektem bude?

Jandův projekt je velice zajímavý a líbí se mi. Národní technické muzeum ale na něj nemá prostředky. Částka, která by na realizaci byla potřebná čtyřikrát převyšuje naše možnosti. Jako příspěvková organizace nemůžeme rozpočet překračovat a to zvláště dnes, kdy se šetří na všem a všude. Rádi bychom jej uskutečnili, ale na realizaci nám chybí téměř 20 milionů. To myslím netřeba dále komentovat.

Co máte, pane řediteli, v nejbližším období před sebou?

Řeším teď především různé ekonomické problémy – z minulosti jsme například zdědili dluh na odvodech a penále a musíme odvést 24 miliony, musíme přísně hospodařit na všech místech. Je přitom před námi dokončení ještě šesti stálých expozic. Těším se, že v souvislosti s novou expozicí Technika v domácnosti také připomeneme 150. výročí Českého průmyslového muzea, jehož zakladatelem byl Vojta Náprstek. Naše muzeum má k dispozici řadu historických exponátů, které nashromáždil.

Jak je NTM po znovuotevření vnímáno veřejností?

Myslím, že velmi dobře, za celý rok nás navštívilo 321 000 návštěvníků a muzeum se stalo třetím nejnavštěvovanějším v ČR.

STANOVISKO NTM K PŘIPRAVOVANÉ EXPOZICI HORNICTVÍ DLE PROJEKTU ARCHITEKTA PETRA JANDY.

Na gremiální poradě dne 15.11.2011 vedení Národního technického muzea rozhodlo, na základě reálného stavu přípravy expozice Hornictví, ukončit další práce na expozici Hornictví dle hotového realizačního projektu arch. Petra Jandy s rozpočtem 25 904 000,– Kč. Je to z důvodu nedostatku finančních prostředků na realizaci této expozice dle jeho projektu. Zároveň vedení NTM rozhodlo arch. Jandu vyzvat k vyhotovení nového redukovaného projektu expozice hornictví s maximálními rozpočtovými náklady vlastní expozice 5 000 000,– Kč. Bohužel této nabídky arch. Janda nevyužil.

Arch. Janda byl jako projektant vybrán bez jakéhokoliv výběrového řízení za pana ředitele Kupce. Na expozici hornictví tak, jak byla arch. Jandovi zadána, mělo na prvopočátku NTM maximální realizační částku 17 244 000 Kč a to včetně audiovizí a rekonstrukce rudné a uhelné štoly (Tato částka mimo vlastní expozici obsahuje i částku 3 mil. Kč na rekonstrukci stávajících štol s expozicí rudného a uhelného dolu v délce 450 metrů). NTM tak mělo na vlastní expozici na cca 400 metrech čtverečných vyčleněno pouze 14 244 000 Kč, včetně audioprogramů a grafiky. Dnes je však situace díky krácení finančních prostředků ze státního rozpočtu výrazně horší. V nově upraveném investičním záměru z roku 2011 schváleném OVSI MK ČR je totiž po redukci finančních prostředků ze státního rozpočtu na expozici hornictví vyčleněna konečná částka 8 410 000,– Kč, která se skládá z částky 5 000 000,– Kč na vstupní a výstupní část expozice, 2 000 000,– Kč na rekonstrukci 450 metrů rudné a uhelné štoly a 1 410 000,– Kč na grafiku expozice a na audiovizuální program. Bohužel arch. Janda nerespektoval původní finanční možnosti NTM a zhotovil realizační projekt s celkovým rozpočtem 25 904 000,– Kč, tedy o více jak jedenáct miliónů vyšší než byl rozpočet NTM stanovený původním investičním záměrem schváleným ministerstvem kultury. Je však pravdou, že za NTM za ředitele Kubíčka nikdo nekontroloval kam se ubírá realizační částka za expozici hornictví a zároveň NTM realizační projekt převzalo, aniž by uplatnilo výhradu za výrazné překročení rozpočtu. To je bohužel smutná skutečnost! Prodražení realizace expozice Hornictví způsobuje zvolený materiál na výtvarné řešení stěn a stropu v expozici. Jedná se o použití nerezové nosné konstrukce doplňované různě tvarovanými trojúhelníkovými černými smaltovanými skly. Navrhované výtvarné řešení má v návštěvníkovi navodit zážitek přítomnosti v důlní štole. Toto efektní, avšak velmi nákladné řešení je svým způsobem nadbytečné, neboť návštěvník muzea po absolvování vstupní expozice projde cca 450 metrů kvalitních již existujících replik štol rudného a uhelného dolu. Jen pro srovnání uvádíme, že expozice „Křižovatky české a československé státnosti“ v Národním památníku na Vítkově stála cca 30 mil. Kč. a to se jedná o expozici na cca 1650 metrech čtverečných. Cena za metr čtverečný se tak v případě této expozice Národního muzea pohybovala kolem 18 200,– Kč. V případě expozice hornictví dle návrhu architekta Jandy je cena za metr čtverečný 64 760,– Kč.

Přesto návrh expozice hornictví pokládá současný ředitel muzea Ksandr za zdařilý a výtvarně bezesporu zajímavý. Na podporu realizace expozice Hornictví dle projektu arch. Jandy proběhlo nedávno jednání u paní ministryně kultury ČR Mgr. Hanákové, na kterém bylo domluveno, že pokud se MK ČR, NTM a arch. Jandovi společnými silami v reálně krátkém čase nepodaří zajistit sponzorské peníze (ministerstvo kultury další prostředky již uvolnit nemůže) v částce 20 miliónů Kč, tak se projekt architekta Jandy nebude realizovat a bude zhotoven úplně jiný projekt, který neporuší Jandovy autorská práva a zároveň bude realizovatelný ve finančních možnostech NTM. Bohužel nelze realizaci expozice odkládat, neboť pravidla příslušné státní dotace toto neumožňují a dle harmonogramu musí být do června