Nie ste prihlásený Registrácia Prihlásiť
625 územných plánov
947 článkov
4807 fotografií
04. 10. 2024, meniny má: František
Do konca septembra 2024 máte možnosť pripomienkovať Návrh nového územného plánu Mesta Košice.
Dovoľujeme si Vás pozvať na podujatie, ktoré sa uskutoční v Košiciach a obciach východného Slovenska od 04. do 05. novembra 2022.
Tatry potrebujú Vaše nápady. Ďalší z cyklov projektu Mestské zásahy sa blíži do finále.
V Trsťanoch pri Košiciach spúšťajú predaj rodinných domov s jedinečným konceptom ekologického bývania.
Pomôžte zmeniť Vše mesto. Práve teraz máte možnosť vyjadriť sa k atraktívnosti verejných priestorov, doprave, zeleni v meste a bezpečnosti. Ktoré priestory sa Vám páčia? Kde máte problémy s bicyklovaním? V ktorej oblasti je dostatok kvalitnej zelene? Kde sa necítite bezpečne?
Jiří Boudník
13551
29. 11. 2011
Celkový počet hlasov: 729
Považujete proces schvaľovania územnoplánovacej dokumentácie a Zmien a doplnkov za dostatočne pružný?
Na přelomu 19. a 20. století se stal mrakodrap produktem „město-stroje“ (viz Walter Benjaminův koncept), ve kterém, při určování podoby města, ekonomika nahradila náboženské mýty a představila to, co v původním konceptu města a jeho siluetě sloužilo jako centrum duchovna – vertikála.
Tato svislice, v rané městské stavební tvorbě, představovala ústřední bod -zvýšené úsilí a pozornost upřenou k obloze – ve formě zikuratu nebo kostelní věže. Ve městě víry byla lidská existence vysvětlena kostelem, později katedrálou, sloužící jako soustředění nejen městského světa, ale i celého vesmíru, ve kterém se věž kostela dotýkala oblohy a sjednotila nebesa se zemí.
Jak železnice rychle dobývala v 19. století americký kontinent, koleje z pensylvánských železáren se postupně obrátily z ležaté polohy k nebi a mrakodrap, ač monument individualizmu, v tomto městsko-vesmírném diagramu vystřídal budovu kostela a ukořistil mýtický obraz sňatku mezi nebem a zemí. Na začátku 20. století se americké městské panoráma, za pomoci puritánské fi lozofi e vyvolených a těch méně šťastných, stalo závodní dráhou exhibicionismu a fi nančního profi tu tak, jako se kontinentální železnice stala grafem produkce železa o půl století předtím.
Americké mrakodrapy a jejich přítomnost ve fi nančních centrech se
staly barometrem zisku, prostoru, času a komprese – to vše na vertikální
ose jakéhosi špízu úspěchu. Z hlediska „město-stroje“ se
komunikační kanály mezi oddělenými částmi města obrátily nahoru do
svislé polohy a jednotlivé funkce byly hierarchicky umístěné do
vodorovných vrstev: metro, auto, chodci, výtahy, letadla a vzducholodě (viz
pohlednice vzducholodě, ukotvené u antény budovy Empire State). Mrakodrap
mohl být naplněn obrazy radostné práce, potu a naděje, tak jako
v básních o Chicagu od Carla Sandburga , oslavujících lidský um a
individualitu, tyčící se nade vše okolo sebe. Přesto se ale 20. století
a
jeho mrakodrap staly též symboly lidského odcizení a rozčtvrcení
(pomysleme na Fritz Langovu Metropolis, Kafkův Zámek, nebo Hitchcockovo Okno
do dvora). S destrukcí Světového obchodního centra na konci 20. století
se mrakodrapy staly zároveň symboly ponížené arogance, zranitelnosti a
obětování – kosmickými znaky antického tragického hrdiny.
At the turn of the 19th and 20th century, the skyscraper was a product of the City Machine (in Walter Benjamin’s concept of the modern city), where the economy replaced a religious myth in determining the city form and it represented what in a cosmic city served as the divine center – the vertical. In early city forms, the vertical, represented a central point – an increased effort and attention to the sky – think of a ziggurat or a church tower. In the city of faith, one’s existence was explained in the shape of the house of faith, a cathedral, serving as the focus of the urban (and cosmic) world and, through the steeple’s touching of the sky, uniting the celestial and the terrestrial.
With the speedy conquest of the American continent by railroad, the rails coming out of Pennsylvania steel mills turned skyward and the skyscraper replaced the church building and city machine the cosmic city diagram. Skyscraper as a monument to individualism, self-interest, and exploitation, seized the mythical image of marriage between the earth and sky. In America, at the start of the 20th century, with the rational blessing of the Puritan philosophy of the chosen and the less fortunate, the skyline became a racetrack of exhibited profi t, just as the continental railroad became a graph of steel production more than half-a-century before.
American skyscrapers and their presence in the fi nancial centers became a barometer of profi t, space, time, and compression – all on a vertical axis of success. In terms of the city machine, the channels of communication between the segregated fragments of the city have turned upward as well. The separate functions of the city machine were hierarchically placed into the successive horizontal layers of the city: subway, car, pedestrian, elevated, airplane (see postcards of airship docking at the Empire State Building’s antenna). The skyscraper may have been be fi lled with images of joyous work, sweat, and hope, as in Carl Sandburg’s poems of Chicago, celebrating the one-man enterprise, eventually dwarfi ng everything around itself. Yet the 20th century high-rise also became a symbol of human alienation and dismemberment (think of Fritz Lang’s Metropolis, Kafka’s Castle, or Hitchcock’s Rear View Window). With the destruction of the World Trade Center Towers at the end of the 20th century, skyscrapers became also symbols of hubris and vulnerability – cosmic signs of a tragic hero of antiquity.
Copyright © UzemnePlany.sk, 2007-2014 Všetky práva vyhradené | DB: 61 | T: 0.449337
ISSN 1338-2772 | Aktualizované 2× týždenne