ÚzemnéPlány.sk

Autor

Michal Juroška

Autor fotografií

Museum of the city New York, Libarary of congress, New York public Libarary, Time Life Co.

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

18391

Dátum vydania

12. 12. 2011

Kategórie článku

• Architektúra
• Urbanizmus a územné plánovanie
• Články

Ďalšie diely seriálu

• Historie mrakodrapu - 2. diel
• Historie mrakodrapu - 3. diel

Súvisiace články

• Mrakodrapy
• Věže – příběh 11. září
• O dvojčatech
• Historie mrakodrapu - 2. diel
• Historie mrakodrapu - 3. diel

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

47%

Celkový počet hlasov: 838

Historie mrakodrapu - 1. diel

Budova přitahovala davy nejen svou výškou, ale i rozlehlými okny a také v té době něčím mimořádným: komfortními osobními výtahy. Společnost své kanceláře prozíravě umístila mezi druhé a předposlední podlaží. Počítala s tím, že podlaží na úrovni ulice pronajme bankám nebo korporacím a nejvyšší advokátům. Tato kalkulace se dokonale potvrdila. Téměř všechny kancelářské prostory našly rychlé své nájemce a budova se tak stala nejen úspěchem stavebním, ale i ekonomickým.

Společnost budovu za svou existenci minimálně osmkrát rozšířila a přestavěla, nejvýraznější úprava byla dokončena roku 1889 a přístavbou dvou podlaží dosáhla budova nové výšky 52 metrů. Bohužel podlehla katastrofálnímu požáru v lednu 1912, cestu k výstavbě ještě ambicióznějších projektů však stačila otevřít.

Primát na velmi krátkou dobu převzala 1. února 1875 budova Western Union Building v New Yorku se 70 metry. Nejobdivovanějším rysem budovy byla její vysoká mansarda a věžička s hodinami, která zvýrazňovala vertikální směr celé majestátní stavby. Na samém vrcholku se nacházela železná koule, která se každý den přesně v poledne spustila dolů po vlajkové žerdi. Celý proces byl vždy zahájen telegrafi ckým příkazem zaslaným z Washingtonu.

Srdcem budovy bylo osmé podlaží s rozlehlou pracovní plochou pro téměř 300 zaměstnanců. Právě zde se vyřizovaly desetitisíce telegramů denně ve třísměnném provozu. Většina prostor byla společností využívána pro vlastní účely, jen velmi malá část byla pronajímána, a to především fi rmám, které měly těsné obchodní vztahy s Western Union.

V červenci 1890 zachvátil sedmé podlaží požár a těžce poškodil horní část budovy. Následná necitlivá oprava ale způsobila ještě větší zkázu. Věžička s hodinami a většina ozdobných prvků byly odstraněny. Nově přistavěná čtyři podlaží ignorovala vzhled nižších pater, která požár přečkala. Původní záměr skloubit nový design se starým se nezdařil a výsledkem přestavby byla estetická katastrofa. Kritikové budovu odsoudili jako hybridní monstrum a podivný slepenec dvou různých budov naskládaných na sebe. V roce 1915 byla stavba zlikvidována bez nejmenších protestů veřejnosti.

Dnes už nevycházející deník New York Tribune si pro své nové sídlo postavil v roce 1875 budovu, která svými 79 metry daleko převýšila všechny ostatní. Tribune Building, jak zněl ofi ciální název mrakodrapu, byl koncipován především jako monumentální oslava deníku, jeho zakladatele i samotného města New York.

Slavnostní otevření se odehrálo 10. dubna 1875. I přes své estetické nedostatky, zapřičiněné především nepravidelným tvarem pozemku, byla budova ekonomicky mimořádně úspěšná a inspirovala výstavbu podobných projektů. Oblibu veřejnosti ani odborníků si ale nikdy nezískala.

Základy budovy a konstrukce byly natolik masivní, že umožnily mezi lety 1903–1905 přístavbou dalších devíti pater zvýšit celkovou výšku na 104 metry. Upravena přitom byla i charakteristická věžička a proporčně zrekonstruována do původní podoby. Nová výška ale na znovuzískání ztraceného titulu v překotně se rozvíjejícím New Yorku nestačila. V roce 1966 byl mrakodrap stržen a na jeho místě postavena nová budova univerzity Pace.

V bezprostřední blízkosti Brooklynského mostu a prakticky vedle Tribune Building vyrostla v roce 1890 budova deníku New York World, tehdy nejpopulárnějších vycházejících novin v USA. New York World Building, známá též jako Pulitzer Building podle tehdejšího majitele deníku, měřila 94 metrů.

V rozlehlé kupoli si zařídil Pulitzer vlastní kancelář, která tehdy byla nejvýše ve městě. Budova se v očích veřejnosti nikdy nestala populární, působila jako širokoramenné monstrum s kupolí neladící se zbytkem stavby. Deník ovšem výtečně prosperoval, a tak se zadní část budovy dočkala v roce 1908 třináctipodlažní přístavby.

Prosperitu brzy vystřídal úpadek a konec vydávání v roce 1931. Budova poté zůstala jen reliktem své doby a v roce 1955 byla stržena pro rozšíření nájezdu na Brooklynský most.

Manhattan Life Insurance Building, centrála stejnojmenné pojišťovny, jako první překonala stometrovou hranici v roce 1894. Svou tehdy ohromující výškou 106 metrů a exkluzivní polohou kousek od burzy cenných papírů na Wall Street budova rychle přitáhla nájemníky. Společnost měla kanceláře v prvních sedmi podlažích, všechna ostatní pronajímala.

Poprvé se zde uplatnilo pravidlo, čím výše se kancelář nacházela, tím vyšší nájemné bylo požadováno. V nejvyšších třech podlažích kupole sídlila meteorologická stanice. Tato budova se může za svou existenci pochlubit tak výraznými přestavbami, že byla v pozdějších letech téměř k nerozeznání od své původní podoby. Tou nejzajímavější byla přestavba již z let 1903–1904.

Společnost koupila sousedící pozemek, stávající budovu na něm strhla a novou přístavbu koncipovala tak, aby korespondovala se vzhledem existující budovy. Kupole na vrcholu stavby musela být rozšířena, aby se opět posunula do středu celé budovy.

Z výhodné polohy se postupujícími roky stala nevýhoda, jak v bezprostřední blízkosti vyrůstaly daleko vyšší stavby. Nejen, že se budova doslova topila v kaňonu okolní husté zástavby, ale dalšímí úpravami postupně přicházela i o svou charakteristickou kupoli. I tento mrakodrap tak nakonec v roce 1963 ustoupil modernější zástavbě bez povšimnutí veřejnosti.

Park Row Building se stal se svými 119 metry nejvyšším v roce 1899 a unikl likvidačnímu osudu svých předchůdců. Je tak nejstarší dosud stojící mrakodrap, který svého času držel titul nejvyšší na světě. Budova dokázala pojmout více než 950 kanceláří. To, co z přední strany vypadá jako čistý design zakončený dvěma masivními, čtyřpodlažními kupolemi, je z boční a zadní strany podivná stavební změť. Budova totiž stojí na původně sedmi pozemcích různých velikostí a sousedí se třemi ulicemi, z nichž ani jedna nevede kolmo. Svou výškou byla obdivována veřejností, odborníci ale vzhled vesměs odsoudili jako obludnost, která může vyrůst jen v New Yorku.

Budova prošla v roce 2002 rozsáhlou rekonstrukcí a nyní slouží převážně pro nájemní bydlení. Původní plán počítal i s renovací obou kupolí na dva exkluzivní apartmány, ale přísné newyorské protipožární předpisy tento plán zhatily.

Společnost Singer, proslavená výrobou šicích strojů, již v roce 1906 hrdě prohlásila, že postaví nejvyšší mrakodrap na světě, který daleko předčí všechny ostatní. Singer Building se svými 187 metry se skutečně v roce 1908 stal nejvyšším a dramaticky proměnil newyorské panorama. Svou štíhlou elegancí, dechberoucím bohatým zdobením hlavní haly a červenobílou fasádou se výrazně odlišil od všech ostatních budov té doby. Jako první mrakodrap se mohl pochlubit vnějším osvětlením, šestnácti elektrickými výtahy a za padesát centů nabízel vyhlídku ze čtyřicátého podlaží.

Kanceláře společnosti Singer se nacházely v nejvyšších 16 podlažích, ostatní prostory byly pronajaty. Společnost budovu v roce 1961 prodala a přesunula se do Rockefellerova centra. Nemovitost získal realitní spekulant William Zeckendorf, který marně doufal, že právě sem se přesune burza cenných papírů.

V roce 1964 budovu koupila společnost United States Steel a o čtyři roky později ji zbourala společně se všemi dalšími historickými budovami, které stály na tomto i vedlejším pozemku. Dodnes je demolice tohoto skvostu považována za jednu z nejhorších architektonických ztrát New Yorku.

V roce 1909 převzala titul nejvyšší budova Metropolitan Life Tower s 213 metry, opět v New Yorku. Kostelní věž Campanile di San Marco v Benátkách byla přímou inspirací této budově. Součástí mrakodrapu jsou dodnes fungující a v noci osvětlené hodiny, které byly tehdy největší na světě.

Na začátku 60. let byla budova zmodernizována a zdobená fasáda odstraněna. Společnost v ní sídlila až do roku 2005, kdy ji prodala. Koncem 20. let začala výstavba nové budovy na sever od stávající, která měla mít rekordních 100 podlaží a více než 400 metrů. Hospodářská krize byla hlavní příčinou zastavení stavby v roce 1933.

Až v roce 1950 byla budova dokončena se zredukovanou výškou 138 metrů. Má ovšem dodnes všechny konstrukční předpoklady pro dostavbu do původně plánované výše, přestože žádný takový plán aktuálně neexistuje.