ÚzemnéPlány.sk

Autor

PAVEL HALÍK

Spoluautori

Bohumil Fanta

Autor fotografií

Bohumil Fanta

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

20779

Dátum vydania

04. 05. 2011

Kategórie článku

• Architektúra
• Urbanizmus a územné plánovanie
• Regionálny rozvoj a investície

Súvisiace články

• REKONSTRUKCE PRŮMYSLOVÉHO PALÁCE / ROZHOVOR
• REVITALIZACE ÚZEMÍ V BÍLCE
• REVITALIZACE ULICE U MALÉ ŘEKY
• REVITALIZACE TYRŠOVA NÁMĚSTÍ V HOSTOMICÍCH
• ZAHRADNÍ MĚSTO

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

38%

Celkový počet hlasov: 1140

ROUDNICE NAD LABEM / ÚPRAVA NÁMĚSTÍ

Náměstí českých středověkých měst, ať zakládaných na pravidelném roštu, nebo rostlých v nepravidelných formách, určovaných živou modelací prapůvodní krajiny, prošla dlouhou historií, a jakkoli se domy na jejich obvodu kromě kostelů, radnic a paláců častěji měnily, jejich základní tvary přežily dodnes.

Nejen to, ve většině případů si náměstí zachovávají dodnes svůj původní charakter i svou centrální funkci, a třebaže se města zejména v XIX. a první polovině XX. století mocně rozrůstala, někdy i mnohonásobně, a měnila svou hospodářskou základnu, zůstávají stále ústředními místy, k nimž se i velké současné městské aglomerace poutají a jejich prostřednictvím kotví v prostoru, v čase i v povědomí obyvatel.

Dokonce, jako by s růstem aglomerací rostl význam jejich historických náměstí. Přežila nápor automobilové dopravy, který se uvolnil, když se kolem měst začaly budovat obchvaty. K uvolnění též přispěla výstavba velkých nákupních center za obvodem kompaktního města, která stáhla řadu obchodních aktivit z historického jádra. V posledních dvaceti letech se většina náměstí dočkala rehabilitace a zazářila v novém lesku po obnově průčelí domů na jejich obvodu.

Nových úprav se dočkaly i jejich partery. Tím, že se omezil dopravní provoz, nabývá na významu parková povaha náměstí, jehož plocha už není jen pro přecházení z jedné strany na druhou, ale také místem, kde se lze zdržet, setkávat, odpočívat, stává se, alespoň pro letní období, jakýmsi venkovním obytným prostorem. Ale každé historické náměstí má svůj specifi cký ráz a vyžaduje zvláštní pozornost, má svá ohnisková místa, významné stavby, průhledy, pomníky, sochy, kašny, stromy, terén, dlažby a cesty, lavičky atd.

Nových úprav se dočkaly i jejich partery. Tím, že se omezil dopravní provoz, nabývá na významu parková povaha náměstí, jehož plocha už není jen pro přecházení z jedné strany na druhou, ale také místem, kde se lze zdržet, setkávat, odpočívat, stává se, alespoň pro letní období, jakýmsi venkovním obytným prostorem. Ale každé historické náměstí má svůj specifi cký ráz a vyžaduje zvláštní pozornost, má svá ohnisková místa, významné stavby, průhledy, pomníky, sochy, kašny, stromy, terén, dlažby a cesty, lavičky atd.

Celý prostor náměstí má svou identickou kvalitu, osobitost, je jedinečnou městskou krajinou, která by se neměla novými úpravami narušit, přestože se má přizpůsobit požadavkům současného života. Camilo Sitte se snažil odvodit ze studia náměstí historických měst estetické zásady pro budování náměstí v moderních městech. Přisuzoval jim komunitní roli, dnes bychom řekli roli sociální integrace. V našich městech jsou tyto prostory hotové, zděděné z minulosti a toho je třeba využít. O něco takového šlo Bohumilu a Evě Fantovým kteří navrhli a také nedávno dokončili úpravy Karlova náměstí a k němu přilehlého Husova náměstí v Roudnici nad Labem.

Roudnice nad Labem je organicky rostlé historické město, které se rozvíjelo podél staré cesty směřující po mírném svahu na severovýchod k řece, kde byl původně brod, později nahrazený mostem. Centrum města tvoří trojúhelníkovité náměstí (Karlovo), spojené na západní straně kolmo s drobnějším protáhlým náměstím (Husovo). Jižní a severozápadní hranice tvoří souvislé fronty domů (většinou z XIX. a XX. století), na východní straně dominuje mocně celému prostoru náměstí mohutné těleso barokního zámku s věží uprostřed (Antonio da Porta, 1684).

Neméně významným elementem je nálevkovité otevření prostoru dolů severním směrem k mostu přes řeku. Venkovní prostor řeky je tak vtažen do středu svažitého Karlova náměstí v přímém sepětí s masivní hmotou zámku, což náměstí dává jedinečný ráz – je uzavřené i otevřené zároveň. Jak upravit takovou pozoruhodnou prostorovou fi guru, aby tento jedinečný ráz nebyl narušen, jak se vypořádat s nároky průjezdné, veřejné a stacionární dopravy (město nemá obchvat, náměstím prochází silnice od Velvar na Českou Lípu), s nároky kladenými svažitým terénem, jak vyjádřit centrálnost náměstí, vlídný obytný charakter, jak jej vybavit množstvím drobných prvků, jak vyřešit jednotlivé plochy různými druhy dlažby, trávníky, žulovými deskami, respektovat nebo i zdůraznit existující významné prvky, jako barokní sloup sv. Floriana, sochu sv. Vojtěcha, kašnu, úseky původního dláždění, zdravé vzrostlé stromy (lípy), jak je citlivě doplnit novými, to všechno bylo zahrnuto do náročného úkolu.

Fantovi už v devadesátých letech zpracovali první návrh, který byl oproti současnému mnohem členitější, neklidnější, těkavější. Srovnání obou ukazuje, jak myšlenka zrála a spěla k oproštění od vedlejších efektů, jak směřovala k podstatným, méně nápadným zásahům, přítomným ve všech částech náměstí. Nejvýznamnějším elementem náměstí je rozměrná oválná plošina v jeho těžišti, v horní jižní části mírně zaříznutá do terénu, v dolní zas výrazně převýšená. S terénem se vyrovnává schodišti obíhajícími kolem a přizpůsobujícími se svahu náměstí různým počtem schodů, které jsou prostřídány dvěma bloky velkých stupňů.

Dalo by se skoro hovořit o jisté formě amfi teátru a tuto roli může i příležitostně plnit. Tato plošina s barokním sloupem, skupinou stromů a kašnou působí z odstupu téměř jako velká, klidná horizontální plastika, citlivě vložená do těžiště náměstí. Jejím středem prochází kolmo široká pěší cesta z žulových desek, u jejíhož jižního ústí (na straně radnice) je tabule z černé žuly se světlým plánem městského centra. Co se týká ploch parteru náměstí, na některých byla zachována jako historická stopa hrubá černá čedičová dlažba, dále se uplatňuje dlažba ze žulových kostek s vějířovitým vzorcem, na chodnících je užita klasická mozaika s pečlivě volenými diferencovanými vzorci.

Severní cíp trojúhelníku, na kterém je umístěna volně stojící socha sv. Vojtěcha (Stanislav Hanzík), vyplňují travnaté plochy. Přilehlé Husovo náměstí s parkovacími plochami dostalo novou úpravu dlažby a stromovou výsadbu. Pečlivě byl proveden svažitý parter středověké ulice Varhanovy, který zdůraznil její malebnost a učinil z ní součást náměstí. Rovněž stojí za pozornost designérský doprovod: lavičky s litinovými stojkami, ohraničující sloupky, kontejnery na odpadky, stanice autobusů, lineární zábradlí z nerezových trubek, stojánky na kola aj. Je na nich vidět snaha o transparenci, jejich přítomnost si uvědomujeme, teprve když se k nim přiblížíme.

Dalo by se ještě hodně říci, ale místo popisu se pokusme o stručnou charakteristiku realizovaného návrhu. Co na něm oceňuji, je, že původní charakter není touto kultivovanou „modernizací“ narušen, že si místo zachovává svůj genius loci, své historické stopy, že nové prvky se harmonicky a citlivě včleňují do historického rostlého urbanistického kontextu, že je zde jemným způsobem uplatněna hierarchie míst.

Prostoru náměstí přirozeně dominuje platforma a zřetelná je zde diferenciace klidových, utilitárních a dopravních ploch. Je to krásné, živé náměstí, pestrý, transparentní prostor, jehož jedinečné kvality úpravy navržené Fantovými dobře zhodnotily.