ÚzemnéPlány.sk

Autor

PAVEL NASADIL

Spoluautori

FAM ARCHITEKTI

Autor fotografií

archív autora

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

15911

Dátum vydania

20. 11. 2012

Kategórie článku

• Architektúra

Súvisiace články

• Rodinné domy
• Záhradní domek

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

50%

Celkový počet hlasov: 757

RODINNÝ DŮM V PERNINKU

KRUŠNÉ HORY

Dům měl od počátku volné zadání. Je koncipován jako objekt hybridní typologie rodinného domu a guest house s potřebným zázemím pro zimní sporty.

Hmotové řešení domu formovala topografie terénu a orientace převládajících větrů, proti kterým se dům staví úzkým průčelím. Určující byly také výhledy na protější zalesněné kopce.

Z důvodu nízkého rozpočtu, subdodavatelského provádění a s ohledem na místní klima bylo navrženo jednoduché konstrukční řešení realizovatelné ve dvou krátkých stavebních sezonách. Objekt je navržen ze superizolačního zdiva tloušťky 500 mm, které je aplikováno na obvodové stěny i vnitřní nosnou stěnu. Podlahové vytápění zajišťuje kondenzační plynový kotel.

Cesta domem od vstupu směrem do obytné haly v patře prochází dvakrát touto masivní stěnou a vytváří tak pocit intimity a ochrany před vnějším klimatem. Různá hierachie světlých výšek vnitřních prostor se promítá do hmoty a měřítka stavby.

Prostory v domě jsou objemově minimalizovány, a zatímco nad schodištěm je minimální potřebná světlá výška, v obytné hale je výška nadstandardní, což vytváří kontrastní prostorový zážitek a umocňuje sílu vstupů krajiny do interiéru domu velkými okny.

Materiály jsou použité ve svém přirozeném vzhledu – přírodní štukové omítky, masivní dřevo, režné betonové stropy a podlahy, hliníková okna a zapušťená zasklení pevných částí, která umocní tento záměr.

SLOVO INVESTORA A UŽIVATELE

Pro menší stavební parcelu v Perninku bylo zpracováno několik studií rodinného domu. Stavební povolení bylo vydáno až k sedmé (nejmenší) variantě. Studii jsem si obhájila zhruba po dvou letech až na zasedání zastupitelstva obce.

Projekt tedy hned v úvodu zrodil diskusi o tom, co je „krásné“ a jaký styl domu se do obce hodí (typizovaný domek vybraný z katalogu, který mi ukazovala starostka obce) a nehodí (autorský projekt, jehož „styl připomíná domy, které byly vystavěny v obci Mariánská pro dělníky, kteří pracovali v uranových dolech“ – cituji ze zápisu z 32. zasedání zastupitelstva obce Pernink z 30. 8. 2005).

V České republice se stále překotně staví a buduje, po revoluci chtěl mít každý hned svůj dům a rychle vypadnout z panelákového bytu. Vzniklo tu plno „krásných“ satelitních městeček, čtvrtí, domků – vymalovaných jak z pohádky. Městečka jsou strakatá, interiéry domů ještě víc, vše hýří barvami jako o pouti.

Domečky mají hodně pokojíků, mnohdy menších než ty, které se opouštěly v paneláku. Sedlová střecha limituje, v domě chybí úložné prostory ad. Stavělo se rychle, bez promyšlení detailů, bez konkrétních osobních potřeb uživatele – hlavně co nejvíc pokojíčků.

To se dobře prodává. Teď se různě nastavuje, dostavuje, rozšiřuje, mění a výsledek vidíme všude kolem nás. Hotový projekt je zrealizovaný rychle, vše je dáno, hlavně nic nového nevymýšlet, netvořit, neměnit. Do roka můžete bydlet.

Až pak zjistíte, že máte dům špatně orientovaný, chybí závětří, stín na zahradě a pár metrů od vás hlučný soused – kutil.

Výběr stavební parcely a vhodného projektu není otázka týdnů, měsíců. Čím pečlivěji bude investor vybírat, hledat, zkoumat, nepospíchat, diskutovat, tím více bude s výsledkem spokojen.

Sám investor by měl předem vědět, co od domu očekává, co v něm chce mít, jaké materiály a barvy má rád – to jsou přece naše individuální potřeby a je radost tyto otázky párkrát za život řešit.

Nenechme se o tato rozhodnutí okrást a jen slepě vybrat prstem jednu stranu z katalogu hotových projektů. Příprava projektu se mi nesmírně líbila – zamýšlet se nad tím, jak má dům vypadat, co v něm a kde chci mít.

Byl to vždy krásný útěk do fantazie a snů. Tuto radost a čas snít bych přála každému investorovi.

Všemožně se snažíme, aby naše auto (mobil) vyjadřovalo naši individualitu, osobnost, proč nemáme tak vysoké nároky také na to, jak má vypadat náš dům, byt, hrad, a spokojujeme s podprůměrnou realizací všech těch barevných chaloupek stvořených spíš pro panenku Barbie.

Přála bych všem, kteří uvažují o stavbě svého „hradu“, aby měli možnost cestovat, hledat povedené realizace, nakouknout dovnitř, sledovat názory a tvorbu architektů, vybírat si a být nároční. O to víc si pak budou vážit výsledku, který bude opravdu jen JEJICH.

POETIKA HMOTY ALEBO BÝVANIE NA HORÁCH TROCHU INAK

Príbeh vzniku

Voľné zadanie investorky sa postupne spresňovalo a viedlo k typológii tzv. víkendového domu, ktorý mal slúžiť k prechodnému ubytovaniu – k rekreačným účelom, kde sa nájomníci budú striedať podľa dovolenkových fáz počas roka. Hlavne v zimnej sezóne, keďže parcela je situovaná priamo pod miestnym lyžiarskym svahom.

Architekti v prvej fáze riešenia navrhli pozdĺžny trojpodlažný objekt, ktorí nazvali „Domus deversorium“. Koncept domu v tejto fáze rozpracovanosti mi nápadne pripomína holandský úsporný mestský model bývania, kde jednotlivé podlažia sú určené len jednému účelu.

V tomto prípade však pozdĺžny tvar objektu bol modelovaný podľa topografie terénu a klimatických špecifík Hamerského údolia. Kratšia strana štíhleho hranola bola pragmaticky natočená voči smeru prevládajúcich vetrov tak aby vetry obtekali pozdĺž dlhších fasád. Mierka navrhnutého objemu však svojou hmotou prekročila okolitú zástavbu.

Architekti po preverení hmoty znížili podlažnosť o jedno poschodie a podstatne skrátili dĺžku objektu. Prispôsobili mierku primerane voči okolitým horským domom a existujúcim košatým listnatým stromom pozdĺž prístupovej komunikácie. Vznikla abstraktná, striktná forma „štíhlej krabice“ s minimalistickou výtvarnou ambíciou.

Dispozícia

Jedná sa o pomerne komorný dom. Dispozícia jednotlivých miestností reaguje hlavne na zimné využitie objektu a na nároky dovolenkárov počas lyžiarskeho pobytu.

Dá sa povedať, že usporiadanie dispozície je odlišné od klasického modelu rekreačného objektu, ktorý zväčša reaguje na okolité prostredie priamym bezbariérovým prepojením pobytovej časti interiéru s exteriérom.

Hlavný pobytový priestor je tu však zámerne umiestnený na prvé nadzemné podlažie, „niekam do bezpečia“ nad vstupnú a nočnú časť prízemia.

Prízemie pozostáva zo vstupnej predsiene, kúpeľne a spálne. Miestnosti sú napojené na komunikačnú chodbu navádzajúcu na jednoramenné schodište smerom do prvého nadzemného podlažia. Priamo zo spálne sa je možné dostať na terasu do záhrady, je to veľmi intímne prepojenie.

To sa však zároveň javí ako menej praktické riešenie vzhľadom k celkovej koncepcii domu, pretože sa jedná o jediný priamy prístup na terasu z interiéru. Stolovanie a príprava s tým spojená bude pre návštevníka pomerne komplikovaná, keďže kuchyňa a jej zásobovanie je až na poschodí. Terasa predpokladá hlavne letné využitie.

Druhá trasa k terase vedie cez vstup do domu, to však návštevník musí obísť celý dom. Týmto jednoramenným schodišťom sa dostaneme do hlavného obytného priestoru – obytnej haly na poschodí. Vďaka nadštandardnej výške stropu v obytnej hale (3 m) vstupujeme zo schodišťa do vzdušného a monumentálneho priestoru.

Tým architekti dosiahli zvláštneho emocionálneho účinku. Na konci obytnej haly je situovaný kuchynský kút v tvare L, s orientáciou hlavnej pracovnej plochy smerom do priestoru. Na kút nadväzuje menšia nika, o jeden stupeň zdvihnutá plocha malej detskej herne, „zašívárne“ s priehľadom na schodište.

Samotnému priestoru dominuje teleso kachlí. Podstatná je priestorová plasticita, dosiahnutá dopadajúcim prirodzeným svetlom cez premyslene umiestnené veľkoplošné okná a presklené výkladce. U neotváravých výkladcov v prvom podlaží sa javí údržba z exteriéru ako nevýhoda.

Avšak celkový dojem z priestoru je až slávnostný, pripomínajúci priestor umeleckej galérie, moderného komorného chrámu alebo stredovekej sály. Pre bývanie je tu vložená zaujímavá kvalita vzdušného priestoru.

Umiestnenie obytnej haly na poschodí oproti klasickému riešeniu v prízemí umožnilo, aby pri treskúcej zime s poriadnymi snehovými závejmi obyvatelia zažili netradičný výhľad „z nadhľadu“ na lyžiarsky svah, lesy a bezprostredné okolie susediacich chalúp a horských domov.

Osobne ma pozdĺžny, výškovo veľkorysý objem natoľko pohltil, že som si musel naň chvíľu zvykať, až potom sa bolo možné sústrediť na detaily a výhľady do exteriéru.

Interiér

Úprava betónového stropu a leštenej betónovej podlahy s podlahovým vykurovaním má výraz bielošedej patiny. Táto patina zjednocuje priestor s bielošedou omietkou na stenách.

To spôsobuje, že sa strácajú hranice a presné vymedzenie jednotlivých miestností. Podstatná je hra prirodzeného svetla. Spomenuté veľkoplošné okná, modelujú vnútorný priestor. Najviac je to čitateľné práve v monumentálnej obytnej hale.

Masívne drevené obloženie schodišťa a drevená podlaha plochy pre hru detí v nike za kuchynskou linkou nepatrne zjemňujú a „zatepľujú“ celkovú bezhraničnosť plôch.

Minimalistickému prístupu je vlastná precíznosť prevedenia detailu, lineárnosť a ostrosť hrán. Pri takejto realizácii je veľmi viditeľná aj drobná nedokonalosť – „poznačeniu“ v tomto zmysle slova sa nevyhla ani táto realizácia.

Avšak treba vyzdvihnúť prístup investora, ktorý celú stavbu realizoval svojpomocou, čo mu ušetrilo nemalé finančné prostriedky a v procese výstavby nadobudol nezaplatiteľné skúsenosti.

Exteriér

Biela „krabica“ s výraznými veľkoplošnými okennými otvormi, ostro kontrastuje s vidieckou zvlnenou krajinou a okolitými horskými domami so sedlovými strechami. Významné na celom projekte je, že abstraktná jednoduchá ortogonálna hmota, podporená plochou strechou je citlivo zasadená do krajiny a využíva mierne zvažujúci sa terén a prírodné danosti miesta.

Výrazným prírodným motívom je spomenuté stromoradie pozdĺž prístupovej cesty ku svahu, s ktorou parcela priamo susedí. Z pohľadu ulice tak kmene stromov s košatými korunami potláčajú strohosť fasád, a silnú ortogonalitu.

V slnečnom dni majú bielo omietnuté fasády namodralý nádych. Celkovému výrazu pomáha dotvorenie okolia a záhrady s minimálnymi výrazovými prostriedkami. Schopná investorka dokázala zohnať lacný stavebný materiál.

Po konzultácii s architektom tak došlo k vytvoreniu prírodného kamenného oplotenia, a dlažobné kocky lemujú trasu od vstupnej brány až k vstupu do domu krytého markízou z pohľadového betónu. Nízke kamenné oplotenie pod korunami stromov pôsobí poeticky a oddeľuje súkromnú parcelu od obecnej komunikácie.

Pred vstupnou fasádou sú uskladnené drevené polená okolo nie práve najkrajšieho stĺpu elektrického vedenia. Ale i takáto usmernená kompozícia povýši technické a nechcené na výtvarnú estetiku.

Veľa muziky za málo peňazí. Výrazný kontrastný objekt sa tak darí zakomponovať bezbolestne do horského prostredia, práve vďaka týmto prirodzene vyzerajúcim úpravám.