ÚzemnéPlány.sk

Autor

JULIUS MACHÁČEK

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

13531

Dátum vydania

20. 08. 2012

Kategórie článku

• Architektúra

Súvisiace články

• J&T BANKA CAFÉ V OBJEKTU TRINITI - 1. časť

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

44%

Celkový počet hlasov: 552

J&T BANKA CAFÉ V OBJEKTU TRINITI - 2. časť / rozhovor s Petrem Hrušou

Pane architekte, budova Triniti v Brně, na jejímž projektu jste podepsán s kolegou Pelčákem, byla kolaudována v roce 2009. Proč již v průběhu projektu i po realizaci samotné vyvolávala u laické i odborné veřejnosti určité diskuse?

Když jsem s konceptem vysoké stavby na nároží v těsném sousedství Galerie Vaňkovka přišel na brněnský magistrát, souhlasili s mým návrhem. Podmínkou bylo postavit budovu, která by měla charakter městského, moderního, kompaktního „paláce“, s dodržením kompozice oken a celého výrazu, jak to předpokládala studie.

Při dodržení těchto požadavků nebyly ani námitky proti vyšší podlažnosti, která měla v původních představách být regulována na výšku pěti podlaží. S porozuměním byla přijata i naše snaha postavit budovu šetrnější k životnímu prostředí, s dobrými ekologickými parametry. Systém chlazeného betonového jádra stropů (tzv. BKT) na žádost investora revidoval zahraniční expert ze společnosti Winterthur, který potvrdil smysluplnost a soulad architektury a celé technické koncepce.

V průběhu projektu se zkoumaly náklady, jedině tam snad po odevzdání tendrové dokumentace byly diskuse, jak a do jaké míry lze investiční náklady snížit. To se také stalo. Původně asi třetina fasády budovy byla z kamene, uvnitř byly velkoplošné kamenné obklady. Redukovaly se, ale koncept zůstal zachován.

Poslední, co by mohlo vyvolávat diskuse bylo postavení budovy na podzemních milánských stěnách, které se s ohledem na hladinu podzemní vody musely založit více než dvě patra do podzemí, a to vyvolalo tlak na průběh výstavby – rozepření těchto stěn konstrukcemi stropů zredukovalo čas pro archeologický průzkum, což nebyla záležitost architektů, ale investor musel tuto nepříjemnou situaci řešit.

Veškeré předepsané postupy však byly posléze dodrženy – přispěl k tomu i náš ateliérový autorský dozor. Myslím, že žádné dramatické diskuse neprobíhaly – ty, které se odehrály, provázejí v podobném duchu každou větší stavbu a odehrávaly se především uvnitř pracovních týmů, které se na stavbě podílely a mezi nimi navzájem.

Triniti již tři roky neodmyslitelně patří k centru města a vytváří zde nový výškový profi l. Nebylo právě to určitým problémem?

Diskuse, které se nabízejí na téma zmíněného výškového akcentu pouze jedenáctipatrové věže Triniti a vyššího indexu zastavění, byly vysvětleny už v průběhu projektování a během stavby jako ekonomická nutnost.

Investor za to nabídl ekologickou, stavebně náročnější budovu, aby dal ve spolupráci s městem veřejnosti i následným investorům a podnikatelským kruhům signál, že takto by se mohlo pokračovat na Jižním centru i do budoucna. A my, architekti, bychom se na diskuzích a přípravách vizí stavby města vzdálenějších i blízkých, měli výrazně podílet.

V našem časopisu jsme o Triniti dosud nereferovali. Čím je z architektonického, ale také konstrukčního hlediska tato budova pozoruhodná?

Mluvil jsem již o komplikovaném založení stavby, o složitém geologickém podloží. Z něho vyrůstá monolitický železobetonový skelet s nosným jádrem a nosnou fasádou. Ta je z architektonického hlediska zajímavá svou výraznou geometrií a vertikálním členěním, kde používám shodný modul.

Zajímavým technickým řešením je systém vytápění a chlazení, zabudovaný v betonových plochách stropů – tzv. systém BKT. Za tři roky provozu výrazně uspořil provozní náklady, nemluvě již o ekologickém přínosu a slouží k plné spokojenosti uživatelů. Dokončení realizace přišlo do doby ekonomické krize a budovu postupně obsadit nebyl pro investora určitě lehký úkol. Paradoxně se toto v krizi ale začalo dařit a objekt se stává metropolitním bankovním domem.

Je zde několik expozitur různých fi nančních ústavů, hlavně bank. Nárožní věž ve dvou hlavních patrech obsadila banka se svou unikátní koncepcí bankovního provozu s banko-kavárnou – společnost J&T Banka.

Po pár letech se vracíte zpět abyste zpracoval řešení interiéru kavárny J&T Banka Café. Jak jste při důvěrné znalosti prostoru, jeho konstrukce, formuloval koncept daného interiéru ?

Návrat zpět není tak úplně přesný výraz, protože na projektu klientských změn jsem se svým ateliérem pracoval průběžně, byť pro jiného investora. S tím jsme byli během předminulého a minulého roku v kontaktu, abychom mu připravili servis pro přicházející nájemce a další klienty, jako je právě například exkluzivní bankovní provoz J&T Banky.

Na první pohled je zřejmé, že rozpočet na realizaci bankokavárny nebyl nijak „napnutý“, což architektovi dává přece jen větší volnost než je-li tomu naopak. Jak jste zde byl vázán zadáním investora?

Díky parametrům, které budova Triniti vykazuje, se rozhodla pro toto sídlo také J&T Banka a do svého nového sídla také výrazně investovala v rámci vlastní strategické bankovní koncepce řízení svých provozů.

Zadání bylo pro mne, jako pro architekta, neobvykle pozoruhodné a inspirativní jak ve speciálních požadavcích, které vyplývají z provozu banky, tak v požadavcích na vpravdě architektonické ztvárnění interiérů. Koncept je založen na exkluzivním, ale veřejnosti přístupném provozu kaváren, kde probíhají všechny zásadní kontakty banky s klienty a dále na řešení výlučně bezpečnostních prostor, kde posléze probíhají bankovní operace.

Takto jsem navrhl prostory v Triniti a také kavárnu v ostravské pobočce, která sídlí v historických prostorách slavné kavárny Elektra. Jsou to dva odlišné světy.

V čem se vaše práce na obou interiérech lišila?

Práce měla v obou případech jednoho společného jmenovatele: banka se neuzavírá za triviální přepážky ve stylu: „my a oni“, ale s ambicí na společenský rozměr svého směřování míní využívat svých kontaktů k nastavení vysoké obchodní a společenské úrovně.

Peněžní operace lze zde vnímat jako součást společenských kontaktů a nastavování pozitivního zrcadla svým klientům. Bankovní provoz samotný se např. v interiérech, přestože generuje nemalé peníze, chová navýsost skromně a civilně, naopak pro klienty se banka extrémně angažuje, což mohu sám posoudit dle péče o kvalitu detailu, materiálů i konceptu v architektuře.

V Brně je toto celé založeno na s bankou nalezeném příběhu skrytém v metaforickém pojmenování pojetí interiérů – „HORY A HVĚZDY“, v Ostravě jde o již zmíněnou kavárnu Elektra, tedy o vrcholně společensky orientovaný, historicky prověřený prostor.

V obou případech jste do interiérů kaváren zakomponoval výtvarné umění – to v současné architektuře absentuje. Myslíte, že příčinou jsou jen ekonomické důvody? Jak vnímáte vztah umění – architektura obecně?

Banka nejenom akceptovala, ale přímo v zadání požadovala zakomponování uměleckých děl. V dnešní době laciných image, založených většinou na prchavé reklamě, je to pro mne doslova osvícené. I architektura se dostává čím dál více do područí reklamního světa, který za skutečnost nasazuje iluze.

To umění nepřipouští. V životě společnosti a byznysu je navýsost dobré uvažovat o rozdílech mezi panoptikální virtuální realitou a mezi technologickými diagramy a reálným světem. Umění podle mé koncepce nabízí krásný anebo v krásu proměněný – ale reálný – svět. Jde o jakési kotvení skrze umění. Hory, ztvárněné spolu s dalšími obrazy Markétou Jelenovou, jsou v brněnské kavárně malířským metaforickým obrazem, hvězdy schématem řešení stropu, který nás ve výrazu rovněž metaforickém nutně přesahuje.

Banka byla ochotna iniciativně se podílet na takto zakotvujícím výběru umělecké koncepce a v Ostravě se přímo zasadila ve spolupráci s Domem umění za instalaci originálních uměleckých děl. V této souvislosti jsou interiéry v Brně charakteristické novou koncepční výmalbou stěn, něco z inspirace historických freskových výmaleb sálů a podobných noblesních prostor, ovšem dnes se soudobým výrazem, v Ostravě je akcent zaměřen k plasticitě.

Plastická koncepce se v interiérech obecně v posledních desetiletích poněkud vytratila, poslední se snad pojí se svobodným pocitem z období šedesátých let minulého století. V Ostravě ale jsou jak obrazy,tak – a to zejména – plastiky a sochy. V plastickém ztvárnění stropu ve zlaté barvě (jedná se o originální zlatnické práce na sádrovém podkladě, jak tomu bylo v daleké historii, zde ovšem v soudobé abstraktní formě) je přítomno trvání, které přesahuje naši představivost.

Skrze plastičnost a hlavně sochařské plastiky se v návrhu interiéru J&T Banka v Ostravě fenomenálně dotýkáme existence, přesahující byznys, kde tato není pouze bytím ve světě, ale na světě, přestože je v prostředí byznysu spíše tématem osamocené existence. Sochařské pojetí takto může dokázat unést pathos, je to „arché“ mé architektonizace prostoru pro veřejnost.

Otázka na závěr: o čem právě přemýšlíte, na co se těšíte, co máte na stole, na čem pracujete?

V této souvislosti mě napadá motto,které našel pan kastelán vepsáno na Valtickém zámku a které se bezprostředně týká mé práce: PROXIMUS FACI SEMPER FIDUS PERENNAT LUCE LAPIS – což znamená buď“: „svit drahokamu předčí záře pochodně“ nebo snad lépe – „svit drahokamu je zastíněn kamenem a světlem“.

Mne teď nejvíce zajímá práce na rekonstrukci části zámeckého areálu ve Valticích – zámeckých jízdáren. Koordinujeme ji s prací kolegů, architektů Hulce a Špičky a jejich rekonstrukcí barokního divadla v jeho původní originální kopii pro barokní performance. Zdejší prostředí, zdejší architektura a citovaný nápis je velkým poučením a inspirací pro mne a moji práci, inspirací k práci pro J&T Banku v Ostravě i pro založení koncepce nové vily v Chorvatsku na břehu moře.

---

P.S. redakce: V průběhu korektur přišla od správce budovy Triniti – AXA Centrum Brno informace o tom, že budova získala v posuzování energetického provozu certifi kát nejvyšší úrovně – ENERGY EXCELLENCE.