ÚzemnéPlány.sk

Autor

Milan Jirovec, Petr Nacházel, Ondřej Tuček / DNA architekti, M4 architekti

Autor fotografií

archív autorov

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Zobrazení

19444

Dátum vydania

23. 11. 2011

Kategórie článku

• Architektúra
• Urbanizmus a územné plánovanie
• Regionálny rozvoj a investície

Súvisiace články

• O architektúre a urbanizácii
• REKONSTRUKCE PRŮMYSLOVÉHO PALÁCE / ROZHOVOR
• Martin Drahovský: Mesto musí vedieť ponúknuť svoj potenciál

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

40%

Celkový počet hlasov: 794

Areál firmy DERMATEX / Rozhovor

Administrativně-skladový areál byl navržen pro potřeby fi rmy DERMATEX. Firma je výrobcem a designérem obuvi a volnočasové módy. Vlastní výroba je realizována v různých koutech světa. Výrobky jsou v kontejnerech dováženy kamiony do centrálního distribučního skladu a odtud dále redistribuovány v měřítku palet a krabic jednotlivým prodejcům. K distribučnímu skladu bylo potřeba připojit vlastní sídlo firmy – administrativní část. Požadavkem stavebníka bylo vytvořit reprezentativní, domácí a osobité prostředí pro vedení fi rmy a několik pracovníků.

Výsledkem návrhu je kompaktní objekt tvaru L, sdružující v jednom stavebním objemu obě funkce. Tento celek je přestřešený jednoduchou rovinou 15% pultové střechy, snižující se směrem do zadní, západní části pozemku. Obdélníková distribuční hala o výměře 1000 m2 je výškově proměnná od 5 do 8 metrů, na vyšší část haly, na severní straně, dispozičně i objemově navazuje úzká administrativní část.

Třípodlažní objekt administrativního centra je orientován kancelářskými plochami směrem na jih a východ do vlastních parkově upravených zelených ploch a zabírá širší trakt budovy. Užší severní trakt je využitý pro společnou pobytovou chodbu s kuchyňkami a přímým schodištěm. V přízemí administrativní budovy je umístěna prodejna, kanceláře a zázemí zaměstnanců. V obou patrech jsou pak běžné kancelářské provozy. V nejvyšší části třetího podlaží je umístěna nejdůležitější místnost – vzorkovna obuvi s horním přirozeným osvětlením a policemi lemovanými stěnami. Hala je napojena na manipulační venkovní plochy zásobovacím dokem se zvedací manipulační plošinou pro kamiony a širokými garážovými vraty pro nakládání do dodávek a malých nákladních vozů.

Vnější vzhled stavby je utvářen fasádním pláštěm z vertikálně orientovaných lamel z předzvětralého zinkového plechu o modulu 200 mm. Pruhovanost fasády nebyla uměleckým záměrem, ale důsledkem dodávky nestejných šarží plechů francouzským výrobcem. Čtvercová okna dvou velikostí jsou dle potřeby rozmístěna po fasádě. Doplňujícím a kontrapunktickým materiálem fasády jsou ocelové zámečnické prvky, především lemy oken a vstupní pergoly, které jsou opatřeny práškovým vypalovaným lakem v barvě antracitu. Střešní krytina je na obou částech totožná z titanzinkového trapézového plechu s volně rozmístěnými světlíky.

Skladová hala je navržena jako prefabrikovaný skelet se šesti poli po 7,2 m a rozponem vazníku 22,0 m a proměnnou výškou pod vazník. Sloupy jsou vetknuté do základových kalichů, vazník je uložen šikmo ve sklonu 15,0 %.

Administrativní budova je navržena jako monolitický stěnový systém s pohledovým betonem ze strany interiéru o rozponu 4,7 2,8 m. Stropní desky o tl. 200 mm jsou také monolitické, stejně jako střecha. Konstrukční výška podlaží je 3,3 m. Pohledový beton byl v interiéru ponechán na stěnách i stropech, zakrytý je pouze na míru vyráběnými vestavěnými nábytkovými stěnami a ostatním volným nábytkem. Na podlaze v patrech jsou dřevěné lamely, v přízemí je tmavší broušené terazzo. Povrchy v sociálních zařízeních jsou vytvořeny polyuretanovými stěrkami a nátěry v různých barvách.

Finální vzhled interiéru jsme vytvářeli ve stálém dialogu s klientem, který je vzhledem ke své profesi designéra a obchodníka s obuví a módou schopen vnímání jemností povrchů a barev v míře pro architekta až překvapivé.

Tři otázky autorovi projektu Milanu Jírovcovi

Připravil Julius Macháček

Potkat se s investorem běžné provozní budovy, který ji chce individualizovat, nebývá běžné. Jaké vám dal vlastně zadání, jakou měl vlastní vizi?

Bylo zajímavé, že investor si předsevzal, že nechce postavit tuctovou halu, klasickou provozní budovu, ke které nebudou mít zaměstnanci žádný vztah. Záleželo mu na tom, aby pracovali v prostředí, které je příjemné, optimistické a motivující a na první pohled vstřícné také k obchodní klientele, která fi rmu navštěvuje. Znamenalo to pro něho samozřejmě větší investici o které však byl přesvědčen, že není zbytečná. Pro nás jako architekty to přineslo zajímavý úkol s tím, že nebudu pracovat na rutinním projektu jakési univerzální provozní budovy, ale že tady mohu uplatnit v souladu se zadáním i svoje vlastní představy, jak může kvalitní stavba této kategorie vypadat. Ze strany klienta byl především jednoznačný požadavek na vizuální oddělení administrativní a skladové části. S tím jsme se popasovali trochu po svém, ale k oboustranné spokojenosti, zvláště potom, co jsme si navzájem vyjasnili nutnost vytvoření jakési soukromé zóny, maximálně separované od okolí.

Jak se vám projektoval objekt do sterilní průmyslové zóny, která rozhodně nepřináší žádnou inspiraci, žádné tvůrčí podněty?

Celkový koncept byl plně podřízen potřebám fi rmy, které jsou rozmanité – od administrativní činnosti, přes prezentaci zboží ve vzorkovnách až po rozsáhlé skladové zázemí výrobků, v tomto případě obuvi. Samotný architektonický výraz budovy nebyl nijak ovlivněn a samozřejmě ani inspirován okolní výstavbou. Jedná se o bezmyšlenkovitě rozsetou zástavbu klasické současné průmyslové zóny, která je vlastně nedefi novatelná. Je to prostor o ničem, zástavba bez souvislostí, která co nejvíce vytěžuje daný, zpravidla oplocený pozemek. Právě tento stav lokality společně s analýzou provozu nás přivedl ke konceptu objektu, jehož hmota obstojí již sama o sobě. Přesto nás však neutěšenost náhodného stavebního shluku k něčemu inspirovala. Uvědomili jsme si, že objekt tohoto typu a v takové lokalitě musí již ve svém konceptu být především odvrácen jakoby sám do sebe, s vynecháním vnějších souvislostí.

Z původně banálního úkolu náhle vznikl prostor pro architekturu. Nedráždí vás, že je zasazena do takových souvislostí, ve kterých se neuplatní, že se zde svým způsobem ztrácí?

Právě ty souvislosti nás přivedli k takovému svébytnému řešení. Podmínky jsme znali dopředu, ale přesto musím říci, že to, co v lokalitě postupně vzniká mě stále udivuje svou nekoncepčností a nedořešeností a to nejenom z hlediska estetického, ale především technického. Je dobře, že díky investorovi existuje příklad, že to jde také trochu jinak. Se samotným svěřeným staveništěm v rámci lokality určené územním plánem nemůže architekt při dílčích úkolech nic dělat. Tady se především ukazuje jak nezodpovědně pracují úřady a především samosprávy obcí. Ve spolupráci s nimi pak zpracovatelé územních plánů pod tlakem investorů a developerů dopustí zaplevelení obrovských domněle rozvojových ploch nahodilou a nekoncepční zástavbou, kde se mixují průmyslové zóny s obytnými, bez vazby na centrum obce, či jinou infrastrukturu, bez možnosti vytváření a následného využívání kvalitního veřejného prostoru. Vše je rozděleno na obchodovatelné parcely, veřejné území a infrastruktura jsou omezeny na splnění těch nejzákladnějších normových požadavků. Samozřejmě v těch obytných částech jsou důsledky takového uvažování tragičtější. Obyvatelé takto vzniklých satelitů si často ani neumí představit, jaké možnosti by jim mohl skýtat kvalitní veřejný prostor.Ale to není na krátký rozhovor, to už je jiné téma.