ÚzemnéPlány.sk

Autor

JULIUS MACHÁČEK

Foto

CÍGLER MARANI ARCHITECTS

Zdroj

Časopis ARCHITEKT

Počet zobrazení

17002

Kategórie

Súvisiace články

• MNICHOVICE – ÚZEMNÍ PLÁN
• REVITALIZACE ÚZEMÍ V BÍLCE
• LITOMYŠL
• REVITALIZACE ULICE U MALÉ ŘEKY
• ROZHOVOR O PLZNI S JANEM SOUKUPEM
• ROUDNICE NAD LABEM / ÚPRAVA NÁMĚSTÍ
• REVITALIZACE TYRŠOVA NÁMĚSTÍ V HOSTOMICÍCH
• ZAHRADNÍ MĚSTO
• Areál firmy DERMATEX / Rozhovor

REKONSTRUKCE PRŮMYSLOVÉHO PALÁCE / ROZHOVOR

Již od hlavního vstupu je patrné, že areál ožívá pouze výjimečně: vstupní brána coby věšák na transparenty, nefunkční fontány zakryté poklopy, nevábný stánek občerstvení u hlavního vstupu, opuštěné stánky a stavby v areálu, nekonečné asfaltové plochy, zdusané opuštěné plochy v prostoru parku, provizorní stan na místě vyhořelého křídla. Křižíkova fontána ve své nynější podobě jen dokresluje současnou situaci zchátralého a umírajícího Výstaviště.

Masivní, většinou prázdné tribuny v dosluhujících Křižíkových pavilonech, reprodukovaná hudba a vybírání vstupného od turistů, kteří si neuvědomili, že město Praha nabízí hodnotnější kulturní programy, než je právě tento. Jsme přesvědčeni, že Praha v dnešní době potřebuje výstavní areál komornějšího a kultivovanějšího charakteru, než je například PVA Letňany. Nespornou výhodu vidíme právě v pokračování mnohaleté tradice Výstaviště spolu s výhodným umístěním v blízkosti centra města. Průmyslový palác a ostatní dochované historické stavby si zaslouží rehabilitaci a zapojení do současného života.

Představujeme si, že se zde vedle veletrhů menších rozměrů mohou konat prezentace umění a architektury, podobně jako benátské bienále, Designers Week a podobné akce.

Zdůvodnění navrhovaných materiálů, konstrukcí a technologií

Stávající subtilní až křehká ocelová konstrukce Průmyslového paláce byla navržena v českých zemích jako ojedinělá nosná konstrukce, kterou je možné chápat jako výsledek precizní spolupráce architektů, inženýrů a stavitelů na konci 19. století. Rovněž to byl do značné míry projev velké odvahy stavebníka, prezentovat moderní konstrukci veřejnosti a předvést ji jako zcela ojedinělý výstavní exponát.

Přestože byla tato konstrukce navržena a postavena jako dočasná stavba, přežila již více než jedno století, a to v podstatě až na nedávný požár v precizní kondici, přestože ji poznamenaly různé dostavby, přístavby a zesilování, dnes zakryté nad podhledem východního křídla.

Jako kontrast ke konstrukci Průmyslového paláce navrhujeme provést (i s ohledem na to, že většina nově navržených konstrukcí je umístěna pod zemí) všechny konstrukce novostaveb z monolitického, případně předpjatého železobetonu jakožto soudobého moderního materiálu nejpoužívanějšího v oboru pozemního stavitelství, který je technologicky na velmi vysoké úrovni a splňuje všechny soudobé požadavky na nosné konstrukce, jejich požární odolnost, bezpečnost a estetickou kvalitu, stejně jako ocelové konstrukce v době výstavby Průmyslového paláce.

Zdůvodnění řešení

Realizace podzemního průchodu pod Průmyslovým palácem je dle našeho názoru podmíněna rozšířením výstavních ploch za Průmyslovým palácem. Záměr přistavět v severní části novou samostatně stojící výstavní halu, která má více či méně do sebe zahrnout Křižíkovy pavilony, považujeme jen za vrstvení problémů. Křižíkovy pavilony jsou již amortizovány a po povodních byly rekonstruovány s minimálními náklady, proto navrhujeme jejich demolici. V těsné návaznosti na Průmyslový palác navrhujeme vybudovat novou, dvoupodlažní výstavní halu, která bude napojena na podzemní průchod a svým umístěním nebude objemově konkurovat Průmyslovému paláci ani jinak narušovat původní velkorysou koncepci.

Věříme, že naopak vhodně naváže na původní koncept a doplní ho o důležitou výstavní kapacitu, která pozvedne současnou úroveň výstavních ploch a bezprostřední provázaností nových objektů na původní palác vytvoří moderní funkční celek.

Nástup do podchodu je v předpolí Průmyslového paláce řešen nakloněným (svažitým) chodníkem v půdorysném tvaru lastury. V prostoru podchodu, pod středním křídlem Průmyslového paláce, navrhujeme vytvořit komunikační uzel, kde budou umístěny pokladny, informace, výtahy, eskalátory a v návaznosti na ně šatny a WC.

Z hlediska širších vztahů je pro oživení areálu důležitá obnova původní páteřní pěší komunikace (včetně stromořadí) vedoucí Stromovkou směrem od Šlechtovy restaurace Výstavištěm k nově plánovanému P+R parkovišti.

V průsečíku této komunikace a hlavní osy Průmyslového paláce navrhujeme novou vodní plochu – náhradu Křižíkovy fontány, včetně terénních úprav a míst pro sezení. Místo tribun uvažujeme jednoduché přírodní řešení v rámci úprav terénu, které bude lépe odpovídat křehkosti fontány. Na konci hlavní osy Průmyslového paláce navrhujeme jednoduchou konstrukci otevřeného pavilonu, který bude kompozici uzavírat.

Zřízení parku a odpovídajících parkových úprav i za touto pěší komunikací považujeme za přínosné z hlediska rozšíření městských parkových prostorů a propojení s bezprostředně sousedící Stromovkou.

ROZHOVOR S AUTOREM JAKUBEM CÍGLEREM

Porota vyzvané soutěže na dostavbu vyhořelého západního křídla Průmyslového paláce, které se zúčastnilo celkem 11 ateliérů, ocenila jako vítězný návrh Jakuba Cíglera a ateliéru Cígler Marani. K projektu se vyjádřila těmito slovy:

„Smělý urbanistický koncept návrhu rozvíjí řešené území směrem do areálu Křižíkovy fontány a vytváří tak před severním průčelím Průmyslového paláce velkorysý volný prostor odpovídající významu a měřítku této historické stavby. Zrušení pavilónů v areálu Křižíkovy fontány a určitá kompenzace výstavních ploch z těchto pavilónů v nových prostorách vytvořených pod navrhovaným landscapem se porotě jeví jako dobré řešení, jak pro Průmyslový palác, tak i pro celý Výstavní areál.

Odstranění vstupní brány do areálu výstaviště, vytvoření jednoduchého parteru s charakterem promenády před hlavním vstupem do objektu Průmyslového paláce, ve kterém je organicky zapuštěn vstup do podzemí a průchodu a průchodu pod palácem, je přesvědčivým řešením. Návrh očišťuje jižní průčelí Průmyslového paláce od pozdějších přístaveb a navrhuje maximální autentičnost objektu – levé křídlo je navrženo jako replika, u pravého křídla se předpokládá rekonstrukce. U návrhu lze předpokládat, že navrhované materiály, konstrukce a technologie jsou racionální a vhodné.“

Pane architekte, váš koncept výrazně zohledňuje širší vztahy území – začleňuje do souvislostí pěší komunikaci od bývalé Šlechtovy restaurace ve Stromovce na straně jedné a řeší i napojení po další pěší ose směrem do Troje na straně druhé. Byl komplexnější pohled na celé území předmětem soutěžního zadání?

Soutěžní zadání bylo vymezeno plochou okolí Průmyslového paláce a jeho předpolím, nicméně nebylo podmínkami nijak „zakázáno“ řešit širší vztahy. Vzhledem k tomu, že považuji prostor Výstaviště za dlouhodobě neřešený, vnímal jsem s kolegy tuto soutěž jako výzvu a možnost vyjádřit svůj názor k této problematice v širších souvislostech. Možná právě proto tento pohled porotu zaujal.

Vedle navrhované stavby repliky západního křídla Průmyslového paláce přináší váš návrh zásadní řešení – historickou budovu podchází pod zemí s přímým napojením na nově koncipovanou Křižíkovu fontánu a nový výstavní pavilon. Pod palácem i za ním tak vzniká naprosto nová situace. Nestane se novostavba nového pavilonu příliš silnou konkurencí Průmyslovému paláci?

Náš návrh využil zadání soutěže, z hlediska podzemního propojení předpolí paláce s Křižíkovou fontánou, k přemístění veškerého zázemí paláce do suterénu, aby došlo k vyčistění přízemí do původní podoby před přestavbou v 50.letech. To znamená že hlavní foyer včetně prodeje vstupenek, toalet, šaten, parkingu a technických místností bude navázán na propojovací chodbu ke Křižíkově fontáně. Protože výstaviště řeší v současné době způsob rozšíření výstavních prostorů, tak jsme v přímé návaznosti na toto propojení umístili i novou výstavní plochu, která ale bude umístěna rovněž pod úrovní dnešního terénu právě z důvodu aby nekonkurovala historické budově Průmyslového paláce, ale současně aby byla s ním v přímém provozním kontaktu na rozdíl od původně navrhovaného umístění této haly v prostorách severně od dnešního objektu Křižíkovi fontány.

Vzhledem k velice špatnému stavu fontány, jenž byla postavena v roce 1991 navrhujeme její nahrazení novou Křižíkovou fontánou jenž by byla umístěna na vodní ploše ležící v ose pěší historické komunikace spojující původně Stromovku s bočním vstupem u železničního viaduktu. Tuto úpravu považuji za velice důležitou z hlediska oživení aktivního propojení Stromovky s Výstavištěm, které dnes v podstatě neexistuje. Tyto dva městské prostory by měly fungovat synergicky tak jako v minulosti, což dnes neplatí.

V doprovodné zprávě ke studii kladete velký důraz na sadové a terénní úpravy, na řešení komunikací. Snažíte se tak najít, mimo jiné, pro toto území dávno ztracenou logiku?

Když kolegové objevili v archivu původní masterplan jubilejní výstavy z roku 1891, tak jsem okamžitě pochopil jak silný koncept tady byl založen, především z hlediska zmiňovaného vztahu ke Stromovce. Moje představa o výsledku je následující: dostavěný a od nánosů očištěný elegantní Průmyslový palác stojí na magicky působící opálově zbarvené dlažbě, svažující se ke vstupnímu tubusu pod palácem, kterým vidíte do severní části areálu, kde v nově řešeném parku na vodní ploše je umístěna již třetí podoba Křižíkovy fontány (1891, 1991, 20??). Celý tento výstavní komplex je volně propojen parkovými plochami se Stromovkou a tvoří její důstojné ukončení na východní straně. Bylo by úžasné, kdyby tyto radikální zásahy pokračovaly v budoucnosti i do dalších částí tohoto zanedbaného území.

V čem byla tato soutěž pro vás zajímavá?

Osobně mám k této lokalitě maximálně negativní vztah. Areál tzv. Juldy Fuldy (PKOJF) během mého života setrvale upadá a v posledních letech se z něho stala jedna z nejvíce zanedbaných částí Prahy, kde je i přes den nebezpečné během tzv. Matějské pouti procházet. Počínaje politováníhodnou jubilejní výstavou v roce 1991, která pro mne osobně byla dokladem především úpadku naší země za posledních 100 let, tak způsob využívání venkovních ploch, úroveň krytého bazénu, produkce fontány a mnohých výstav je odrazem pauperizace tohoto cenného území. Doufám, že dojde k realizaci našeho návrhu a pokud ne, tak budu mít alespoň dobrý pocit, že jsem se vyjádřil ke způsobu nápravy této zanedbané části města.