ÚzemnéPlány.sk

Autor

Architekt

Autor fotografií

Architekt

Zdroj

Časopis Architekt

Zobrazení

15156

Dátum vydania

30. 10. 2013

Kategórie článku

• Architektúra

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

46%

Celkový počet hlasov: 520

STUDENTI „ODSTĚHOVALI“ OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ

Vypsáním soutěže chtěli její organizátoři prokázat, že existuje celá řada řešení, jak zachovat tradici letních divadelních představení v atraktivním prostředí Českého Krumlova, ale zároveň umožnit rehabilitaci zámecké zahrady jako památky prvořadého významu v širším v evropském kontextu.

Nové pohledy na problematiku, neotřelé návrhy budoucích architektů měly samozřejmě přispět k odblokování strnulého pohledu na problematiku otáčivého hlediště. Soutěž měla posílit veřejnou informovanost, setrvale zkreslovanou zastíráním podstaty věcí i manipulováním veřejného mínění – kauza českokrumlovského otáčivého hlediště jako pravidelný předvolební evergreen, ve kterém nezřídka velmi demagogickými proklamacemi a populistickým zamlčováním podstaty věci získávají politici levně voličské hlasy.

Hlavními požadavky na navrhované sezonní divadelní zařízení:
– umístění letní scény zcela kategoricky mimo půdorys zámecké zahrady do ohraničeného širšího území západně od zámecké zahrady (vyhledání optimálního místa);
– mírný nárůst kapacity divadelního zařízení oproti stávající situaci (cca 700 sedadel) s případným dočasným opatřením proti nepřízni počasí (zlepšení podmínek pro návštěvníky i docílení vyššího standardu vlastního divadelního zařízení);
– řešení hlediště s mechanickým přepisem principu otáčivého hlediště není podmínkou. Naopak je vítána snaha o docílení větší univerzality divadelního prostoru (podmínky pro kreativní uvolněnost a prostor pro inovativní posuny scénografické koncepce). Nepříznivou skutečností dnešního stavu je, že stereotypní neměnné pozadí s kulisou rokokového letohrádku Bellárie u stávajícího hlediště velmi limituje scénografickou koncepci a jednostranně determinuje repertoár divadelní produkce;
– nová letní scéna musí být bezpodmínečně doplněna nezbytným zázemím se standardem na úrovni 21. století, a to jak pro návštěvníky (WC, občerstvení, rozptylné prostory apod.), tak pro divadelní provoz (divadelní šatny, hygienické zázemí, zkušebny, technika, rekvizity apod.). Stávající zázemí u otáčivého hlediště je kapacitně zcela nedostatečné. Svým ubohým standardem a dožívajícím technickým stavem ostudné, zejména však dlouhodobě devastuje unikátní stavbu letohrádku Bellárie a znemožňuje důstojnou prezentaci jejích mimořádných hodnot;

Důraz byl kladen na harmonické začlenění do hodnotného přírodního rámce, na kvalitu krajinářského konceptu a vztahu k předmětu vysoké památkové ochrany – k památce NKP a zapsané v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Dvacet čtyři projektů Architektonickou soutěž vypsaly Fakulta architektury ČVUT, Český národní komitét ICOMOS a Národní památkový ústav pro studenty technických univerzit – obor architektura. Svými návrhy se účastnili studenti FA ČVUT v Praze, FA STU v Bratislavě a FUA TUL v Liberci. Do soutěže bylo doručeno celkem dvacet čtyři studentských projektů.

Porota pracovala ve složení Tomáš Šmerda (předseda poroty), Jiří Suchomel, Matúš Dulla, Václav Girsa, Vladimír Soukenka, Naděžda Goryczková, Pavel Jerie, Lucie Loosová.

Ocenění První cenu získaly dva projekty: návrh studenta Jana Harciníka z ateliéru architekta Miroslava Cikána a návrh Elišky a Marie Křížových z ateliéru profesora Václava Girsy, oba z FA ČVUT v Praze. Druhou cenu získal návrh Radky Ježkové z ateliéru profesora Jiřího Suchomela z FUA TUL v Liberci. Třetí cenu získal návrh studentky Barbory Fraňkové z ateliéru architekta Miroslava Cikána z FA ČVUT. Vítězné návrhy představují pozoruhodné směry, setkání dvou odlišných, avšak velmi kvalitních konceptů. Návrh Jana Harciníka vybočuje z koncepce klasického otáčivého hlediště a pokládá důraz především na úpravy krajiny. Divadelním prostorem se stává vodní plocha. Koncept vytváří víc než jednoúčelové sezonní zařízení. V návaznosti na zámeckou zahradu vzniká citlivě koncipovaná obytná krajina, což má mimořádný význam také pro období mimo sezonu. Je to vtipné řešení, zcela nové, a přitom navýsost citlivé k hodnotám prostředí.
Návrh Elišky a Marie Křížových je založen více tradičně, s vazbou na geometrii zámecké zahrady. Jejich koncept se inspiroval barokní zahradou, navazuje na zámeckou zahradu připojením dalšího segmentu formální zahrady; na její osu umísťují otáčivé hlediště s dokomponovanou zelení a dalšími, jemně vsazenými doprovodnými objekty.

Pozoruhodné jsou i další studentské návrhy. Citlivý vůči okolní přírodě a zároveň nápaditý je projekt Radky Ježkové z ateliéru prof. Jiřího Suchomela (obr. 1), který flexibilně řeší scénu pro divadelní i hudební produkce. Pod poetickým řešením využívajícím originálně vodní plochu, jež nabízí zajímavé scénografické pojetí divadelních představení, je podepsána Barbora Fraňková opět z ateliéru architekta Miroslava Cikána. Její návrh „obytného přírodního prostředí“ počítá i s využíváním území i mimo divadelní sezonu.

I další projekty z Čech i Slovenska, které zůstaly bez ocenění, však přinesly mnoho nápadů a podnětů. Soutěž vytyčený cíl splnila, umožnila získat široký rejstřík konkrétních návrhů nové letní scény na profesionální úrovni. Každé z řešení dvaceti čtyř studentských projektů je lepší než status quo.

JAN HARCINÍK

ATELIÉR MIROSLAVA CIKÁNA / FA ČVUT PRAHA

1. CENA

Návrh zachovává celkový obraz přírodní krajiny, do kterého se „vpisuje“ nová linie vodní hladiny, která je lineárním pokračováním rytmů a formy zámecké zahrady s vodní plochou s lekníny, uzavírající barokní svět parku. Stávající stromy okolních hájů jsou většinou ponechány, jen místy doplněny novými dosadbami. Tak, jako se člověk zastavuje na jednotlivých 14 zastaveních stávající křížové cesty a užívá si romantické cesty ke Kvítkovu dvoru, tak se zastavuje v průběhu divadelního představení i plovoucí hlediště na jednotlivých pohledech do scén „nového parku“ a volné krajiny.

Jsou zde k dispozici stávající volné a nové scény od tradičního kukátkového divadla, parku, cesty, dálkových průhledů až po volnou krajinu – louky, háje, lesíky, rákosí, lekníny plující na hladině vodní linie… Mezi hlavními scénami ležícími na osách mohou herci objevovat další a další scénické možnosti násobené tichým lineárním a otáčivým pohybem hlediště.

Pro zachování nerušené krajiny bylo hlavní zázemí divadla schováno pod terén a jeho zeď zakryta habry. Nabízí univerzální „halu“, šatny, maskérny a sklady, které jsou díky posuvným stěnám připraveny na proměnu v jeviště. Otevřením posuvných stěn lze jednoduchým způsobem schovat či odkrýt kavárnu – foyer a stejně tak je tiše odclonit v době představení, která jsou v krajině jen večerním hostem.

ELIŠKA KŘÍŽOVÁ, MARIE KŘÍŽOVÁ

ATELIÉR VÁCLAVA GIRSY / FA ČVUT PRAHA

1. CENA

Umístění nového otáčivého divadla jsme zvolily v návaznosti na zámeckou zahradu. V jejím podélném prodloužení jsme pokračovaly v geometrii s podobným členěním. Za zahradou tak vznikl čtverec o rozměrech 150×150 m. Hlediště jsme umístily do centra čtverce. Část severně od čtverce je využita na parkování. Řešení navázání na zahradu českokrumlovského zámku má i historický podklad. Náš návrh je ve stylu labyrintu, který se původně v areálu zahrady nacházel. Dalším znakem našeho návrhu je variabilita rozmístěných kostek.

Objekt nové scény je od okolí oddělen vysokou „stěnou“ ze stříhaných tisů. Labyrint uvnitř je tvořen kostkami různých velikostí, které se dají posouvat, případně se jejich vnitřní části vysouvají. Pro kostky je v centru čtverce stanoven rastr kolejí, po kterých pojíždějí do všech čtyř stran. Tím je pro divadelníky zajištěna spousta variant a možností tvorby prostoru. Čtverec obsahuje poblíž hlediště také propady, které pak ústí v nejbližší kostce.

Divák vstupuje do objektu od parkoviště, prochází přes foyer a poté postupuje cestou ohraničenou kostkami, kde se mu až na konci cesty rozevírá pohled na otočné hlediště a vnitřní část labyrintu. Vstup pro divadelníky je z kraje parkoviště. Na opačné straně labyrintu je kavárna s výhledem na město. Na střeše kavárny s bezbariérovým přístupem (stejně jako první řada hlediště) je pak umístěna i pochozí střecha – návštěvník má tedy možnost obhlédnout si prostor labyrintu s jistým nadhledem.

Nejvyšší kostka obsahuje také potřebné technologie pro představení. Nachází se v ní řídící centrum včetně osvětlovacích zařízení. Kolem hlediště jsou však umístěna v kostkách další osvětlovací a technologická zařízení na výsuvných tyčích tak, aby nerušila, když se zrovna nehraje představení.

BARBORA FRAŇKOVÁ

ATELIÉR MIROSLAVA CIKÁNA / FA ČVUT PRAHA

3. CENA

Nová scéna v Českém Krumlově je divadlem v krajině. V návrhu je živel vody vybrán jako médium pohybu, proměny divadelního děje. Jak se ale po vodní hladině pohybovat? Inspirací je rostlinná struktura leknínů, jež se, list po listu, shlukuje do pevných ploch. Každé divadlo má k dispozici svůj fundus, v tomto případě je tvořen modulovou plovoucí platformou. Divadlo na vodní hladině už se neomezuje pouze na otáčivý pohyb kolem své osy, nabízí libovolnou konfiguraci vztahu diváka a divadelní akce. Pro tvorbu divadelníků je dán k dispozici naprosto neutrální čistý prostor, nazatěžkaný zbytečně konkrétními architektonickými zásahy, jež by ovládly okolní krajinu.

Divadelní scéna – vodní prvek se stává součástí příběhu okolního prostředí. Znovu oživuje cestu za zámeckou zdí a propojení města s Kvítkovým dvorem. Navazuje na jednoznačnou geometrii barokní zahrady. Terén se ve vymezeném území svažuje k jižní straně, kde je skryto divadelní zázemí; vodní hladina vyrovnává plochu na stejnou úroveň. Vzniká tak paralela ke stejně rozvrženému bazénu, který je součátí formální barokní zahrady. Nový vodní prvek je naproti tomu jednoduchým a jasným zásahem do prostředí neformálního. Jedinou další úpravou je změna cesty za zahradou v upravenou dlážděnou plochu, která napoví, že se nacházíme na zvláštním místě, jakési foyer plenérového divadla.

Důležitým faktem při navrhování nového plenérového divadla je skutečnost, že prostor bude sloužit ke kulturním akcí pouze pár hodin denně, a to jen v teplých měsících. Po zbytek času musí nabídnout i něco dalšího. Návrh ve dne nepřipomíná divadelní scénu, neovládá okolní krajinu, je spíše parkem, neobvyklým místem bez odkazů na cokoli konkrétního, místo pro uvolnění mysli a odpočinek.