ÚzemnéPlány.sk

Autor

ŠTĚPÁN DĚNGE

Autor fotografií

ŠTĚPÁN DĚNGE

Zdroj

http://www.architekt-casopis.cz/

Zobrazení

14153

Dátum vydania

05. 03. 2013

Kategórie článku

• Architektúra

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

42%

Celkový počet hlasov: 599

Galerie Závodý

Mikulov je pozoruhodnou ukázkou rostlého urbanismu, který spolu s jedinečnou scenerií vápencovitých útvarů jižního úpatí Pavlovských vrchů vytváří jeden z nejmalebnějších obrazů jižní Moravy. Stavba Galerie Závodný je situována v místě nedochované původní zástavby bývalé židovské čtvrti. Pozemek s potenciálem nádherných průhledů uzavírá zástavbu do prostoru dnešního náměstíčka na nároží ulic Husova a Brněnská. Místo, prostředí a účel stavby – to byla kritéria, která vedla k rozhodnutí vytvořit stavbu respektující svými proporcemi, hmotovým členěním a měřítkem původní historickou zástavbu a současně jednoduchou formou a soudobým výrazem pojmenovat náplň objektu. Z ulice Husovy uzavírá stavba uliční frontu. Hmotami a tvaroslovím navazuje na stávající zástavbu. Fasády jsou provedeny v omítce a tato část objektu je zastřešena střechami s pálenou krytinou. Napojení na poválečné bytové domy je řešeno krčkem s průjezdem za bytové domy. Kolmo navazuje vstupní část stavby orientovaná do náměstíčka. Přízemím prorůstá do hradební podnože a odstoupením stavby v úrovni patra pak zachovává průhled na mikulovský zámek. Přestože se jedná o jeden funkční celek, je tato část pojednána rozdílně. Vnější výraz strohých, sochařsky tvarovaných hmot je postaven na použitém materiálu. Pro obklad stěn a netradičně i střešního pláště byl použit přírodní kámen – vápenec. Ten prorůstá i do vnitřních prostor galerie. Výstavní program galerie se odehrává ve dvou podlažích. Vnitřní prostory jsou otevřené, v patře až k hřebenu střechy. V části přízemí je situována galerijní kavárna. Převýšení stropu nad průjezdem v úrovni 1. patra bylo využito k vytvoření „amfi teátru“ využívaného při pořádání komorních koncertů. Nosná konstrukce budovy je řešena systémem železobetonových monolitických stěn do ztraceného bednění – systém Velox. Přes požadavek na maximum využitelných stěn jsou prostory dostatečně prosvětleny. Jednak bezrámově zasklenými otvory prolomenými do kamenné fasády k náměstíčku a na terasu u hradební zdi, zejména pak vrchním osvětlením přes střešní plášť v hlavním výstavním prostoru. Větrání je zajišťováno nuceně, rozvody vzduchotechniky jsou skryty v podhledu střešní konstrukce. Primárním zdrojem energie na vytápění je tepelné čerpadlo.

SE ŠTĚPÁNEM DĚNGEM O OCENĚNÉ GALERII

PŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK

Rozhodnutí vsadit do historického centra Mikulova objekt, který nese všechny znaky moderní architektury, bylo jistě odvážné z mnoha důvodů. Co pro vás znamenalo?

Především to byl skvělý záměr a zadání investora. Od počátku jsme se plně shodli na tom, že nám jde o současnou architekturu s plným respektem k okolnímu historickému prostředí, do kterého by měla přirozeně zapadnout. Před stavbou stály na pozemku nevyužívané garáže. Na jejich místo jsem chtěl umístit dům, který přirozeně uzavře prostor a dá smysl před nedávnem vybudovanému náměstíčku. Přistupoval jsem k tomuto úkolu od počátku s velkou pokorou a odpovědností. Snažil jsem se ctít genia loci tohoto místa pod mikulovským zámkem, které bylo historicky součástí místní židovské čtvrti. Pro mne jako architekta to byla o to větší výzva a krásnější úkol také proto, že tento prostor mám denně před očima z oken svého ateliéru. Také investor pochází z Mikulova a rozhodujícími dodavateli se ve fi nále staly místní fi rmy, lidé, se kterými se dobře známe. Jako místní patrioti jsme měli o to větší zájem a snahu, aby v Mikulově vznikla kvalitní stavba, kvalitní architektura.

Jak se k projektu stavěly úřady, jak veřejnost?

Projednávání s památkáři nebylo jednoznačné, hlavně o typu střešní krytiny. Rozhodující argumentací bylo použití přírodního materiálu – vápence. Musím říct, že od počátku nás podpořilo vedení města a byla znát i podpora místních občanů. Pochopitelně téměř vždy, když má vzniknout něco nového, něco neobvyklého, se najde i určitá část odpůrců, kteří se vyslovují proti záměru, často jen emotivně, bez konkrétní, racionální argumentace. Bylo tomu tak i v tomto případě. Museli jsme ustát i mediálně podpořenou petici.

Co vadilo?

To bylo různé, v několika věcech i protichůdné. Pro někoho necitlivé, neestetické a nevhodné do historického prostředí, málo velkorysé nebo naopak příliš jednoduché a moc moderní. V negativních ohlasech ale převládala kritika obkladu fasády a zejména kamenná střecha.

Proč jste nakonec dovezli kámen z Chorvatska?

Vápenec se všude v Mikulově a okolí vyskytuje v přírodě a užívá se i jako základní stavební materiál a byl pochopitelně inspirací pro volbu kamenných obkladů. Pálavský vápenec se ale již netěží, navíc není pro požadované použití vhodný. Najít použitelný vápenec nebylo jednoduché. Nakonec nás k němu dovedla kamenická fi rma, kterou jsme vybírali současně s kamenem. Sídlí shodou okolností také v Mikulově a jak se ukázalo, zvládla svůj úkol velmi dobře. Vápenec pochází z chorvatského ostrova Brač. Je vzhledem podobný místnímu, svými vlastnostmi odpovídá kladeným požadavkům. Při stavbě byly použity dva příbuzné druhy vápence, jeden jemnější a druhý mírně jiného odstínu, s patrnějšími stopami fosílií v detailu.

Kamenné desky jste bez vzájemného překrytí umístil také na sedlovou střechu, kde suplují krytinu. Nebylo to technologicky náročné?

Chtěl jsem, aby stavba měla co nejjednodušší, čisté linie a střecha z totožného materiálu, jaký je použit na fasádě, tento záměr umocňuje. Kromě skla oken v bezrámovém provedení zde vedle kamene není další materiál použit a čisté linie tak vyniknou, protože nejsou přerušeny římsami, ani oplechováním a viditelnými střešními žlaby. Kamenné desky jsou uloženy na střechu, která je již uzavřena. Řešení uložení kamene na konstrukci střechy i samotnou konstrukci jsme chvíli hledali, ale nakonec nebyla nijak složitá.

Interiér galerie nabízí volný prostor bez podpůrných sloupů a nosných příček. Jak jste docílil tak velkého rozponu stropní konstrukce?

Pro galerii, její funkci, bylo důležité, aby byla co nejtransparentnější, měla potřebné světlo a průhledy, aby se galerista nemusel při různorodých výstavách a instalacích potýkat s konstrukčními omezeními. Sáhl jsem proto k systémovému řešení a zvolil pro stavbu technologii ztraceného bednění, kterou nabízí systém Velox. Ten umožňuje volit atypická řešení a poskytl mi v tomto ohledu potřebnou svobodu. Volný vnitřní prostor je zde důležitý nejen pro výstavy, ale také pro další aktivity, které se zde odehrávají – přednášky, komorní koncerty, promítání a také pro přirozené propojení galerie s kavárnou, která je její součástí.

Když jsem navštívil novou mikulovskou galerii, právě si ji fotili japonští turisté, byla terčem kamer i dalších kolemjdoucích. Stavba získala ocenění Grand Prix architektů v kategorii novostavba. Vzali již někdejší odpůrci tuto stavbu na milost?

Kritika se na nás snášela zejména v průběhu přípravy a na počátku stavby samotné. Dnes, po dokončení stavby, nelze nevnímat poměrně velký zájem o stavbu a docela pozitivní ohlasy a to i od některých dřívějších odpůrců. Pro mě osobně je tohle dostatečným oceněním a cena Grand Prix architektů je obrovským bonusem navíc, ale hlavně uznáním práce všech, kteří se na stavbě podíleli. Je dobře, že jsme mohli dát Mikulovu stavbu moderní architektury, která dokáže být s tou historickou ve vzájemném souladu. Tady ovšem patří dík především odvážným investorům, kteří šli důsledně za svým snem a obohatili město o tuto kulturní hodnotu.

VÁPENEC PATŘÍ K MIKULOVU

TEXT RADOVAN KRÁL

Bílý kámen ze země natáčení Vinetoua zná asi každý. Je přítomen všude okolo Jadranu a i v Středomoří. Krajina se pak mnohdy velmi podobá Pálavě a mě tento fakt a následné možnosti již dlouhá léta znepokojovaly. Zejména proto, že vápenec pro sochu nebo ušlechtilou kamenickou výrobu není v Čechách prakticky k dispozici a mně osobně tato varianta velmi chyběla. Bylo otázkou času – tak jsem to cítil – kdy mě život přinese možnost s tímto kamenem pracovat. Můj vynikající bratislavský klient pan J. N. mě jako první svým zadáním přivedl ke kameni z ostrova Brač. Pro něj jsem se s celou problematikou seznámil, navázal potřebné kontakty a surovinu začal dovážet. Souvisle jsem pak zmapoval veškeré možnosti nejen na Brači, ale prakticky na území celého Chorvatska, resp. bývalé Jugoslávie. Netrvalo dlouho a přišla možnost spolupracovat na realizaci stavby galerie pro rodinu pana Závodného. Skvělý projekt architekta Štěpána Děngeho a možnost si udělat „něco po svém“ – to byla velká motivace a mně bylo jasné, že nelze nevyužít možnost přivézt chorvatský kámen do Mikulova, kam jako stavební materiál přirozeně patří. Později proto padla volba na „můj“ kámen – konkrétně vápenec Veselje Unito a jeho „bratra“ Veselje Fiorito. Fiorito se navíc vyznačuje značnou přítomností fosílií. Lomy se nacházejí na ostrově Brač, v blízkosti městečka Pučiště. Za zmínku stojí, že právě tam se nachází i jedna z nejznámějších kamenosochařských škol na světě. Bohužel tradice skomírá, ale to je taktéž celosvětový problém. Stejně tak jako tragicky poklesla kvalita řemesla a kámen se proměnil na dekorační součást stavby, ačkoliv po tisíce let to byl určující, v prvé řadě konstrukční materiál. Kameníci byli tvůrci, byli to architekti – nositelé tajemství. Sedávali a pili víno s králi. Veselje je krásný a kompaktní kámen, velice ceněný. Již staří Římané jej pilně využívali. Vystavěn je z něj Diokleciánův palác ve Splitu (UNESCO), a musel proto existovat zásadní důvod, proč ho stavitelé nechali dovážet z ostrova, ačkoliv okolo na pevnině bylo již v té době mnoho aktivních lomů. Důvodem byla právě ona mimořádná kvalita a především již zmiňovaná krása. Staří kameníci na Brači o něm říkají, že jako jediný „má dušu“. Je podle nich nejlepší na světě. Toto však s určitostí potvrdit nemohu, ale je opravdu vynikající. Vápenec obecně vznikal jako sediment, v tomto připadě se v něm objevují zkamenělé otisky času a opravdu má zvláštní „náladu“. Navíc je „veselý“ a to je dobré. Byla to především náročnost a nezbytná velkorysost investora, která nám umožnila pracovat s kamenem jinak, než je v současnosti u nás obvyklé. Silná tektonika, masivní materiál a nezvyklé řešení. Kamenná střecha jistě není běžná, ale mě zejména velice těšila konstrukce schodiště. Překladový kámen takto uplatněný v architektuře nemá v Evropě zřejmě obdoby. Z dnešního pohledu má také i mimořádné chemicko-fyzikální vlastnosti. Můžete z něj například vydláždit cestu (kdyby to nebyla škoda), která snese značnou zátěž. Já však oceňuji především jeho univerzálnost. Lze z něj vysekat sochu, vyrobit vysoce luxusní obklady třeba pro koupelnu, ale také hrubou dlažbu na chodníky. Při stavbě domu lze jeden druh kamene použít v různých variantách a souvislostech a to považuji za vysoce působivé. O kvalitě kamene, který jsme použili při stavbě Galerie Závodný, svědčí i fakt, že stejný materiál byl použit při stavbě jedné z nejvýznamnějších budov světa – Bílého domu ve Washingtonu.

SLOVO DODAVATELE

TEXT MILAN RICHTER / VELOX MIKULOV

Soukromá galerie Závodný je neobyčejná moderní stavba v centru historického města Mikulov. Její tvar, dispozice a architektonické řešení nejen fasády, ale i interiéru, rozhodly o tom, že nosný systém musí být železobetonový monolit. Stavební systém VELOX je ztracené tepelně izolační bednění nosných stěn, stropů a schodišť právě tohoto železobetonového monolitu. A bylo rozhodnuto. Nosná konstrukce Galerie Závodný v Mikulově je postavena stavebním systémem VELOX. Nosné fasádní stěny mají betonové jádro tloušťky 180 mm a integrovanou tepelnou izolaci 150 mm (součinitel prostupu tepla bez fasády U=0,200), stropy o rozpětí více než 6 m se skrytými křížovými průvlaky na jediném centrálním sloupu v hlavním výstavním prostoru přízemí. Dvakrát zalomené interiérové schodiště je podporováno stěnou tloušťky pouze 19 cm. Druhé nadzemní podlaží překvapí neopakovatelnou atmosférou interiéru bez vodorovné stropní konstrukce. Je tedy otevřeno do hřebene střechy v jednoduchých rovných plochách nad půdorysem písmene L. Nosné stěny jsou samozřejmě vyarmovány a vetknuty do stropu a stěn přízemí. Dřevěná konstrukce krovu je místy podepřena ocelovou konstrukcí, vyplněna izolantem z minerální vaty a spodní líc tvoří šikmý zavěšený sádrokarton. Celý krov je z horní strany tepelně izolován panely z tvrdé PUR pěny a součinitel prostupu tepla celé střechy je nižší než 0,15 W/m2K. Hydroizolaci střechy na západní části budovy tvoří pálená krytina Bobrovka na husté laťování a východní je kryta plastovou folií. Nad touto folií se nachází „dekorace střechy“ a to vápencové desky cca 0,5 m2 velké, se skrytým žlabem. Fasáda západní části pod Bobrovkou je klasická hladká s nátěrem, doplněná římsou a soklem z vápence. Převážná část fasády je však tvořena obkladem z vápencových kvádrů větších než 1 m2 bez spár a styků na rozích, v ostění, překladech a parapetech. Venkovní zalomené schodiště na terasu působí dojmem, že bylo na místě vytesáno z jednoho kusu bílého vápence. Překlad nad výlohou do kavárny, který tvoří zároveň zábradlí terasy, je největší kámen, jaký kameníci v lomu na ostrově Brač ve své historii dokázali uřezat. Je dlouhý 5,2 m, vysoký 1,6 m, tlustý 20 cm a váží více než 4 tuny. Čistotu tvaru exteriéru umocňuje také bezrámové zasklení výstavního prostoru bezpečnostním izolačním trojsklem. Velmi příjemně působí také skleněné zábradlí okolo schodišťového prostoru interiéru, jakoby vyrůstalo z vápencové podlahy bez viditelných kotevních prvků. O tepelnou pohodu v Galerii Závodný se stará podlahové topení, tepelné čerpadlo, klimatizace s rekuperací a vzduchotechnika. Vše je samozřejmě řízeno počítačem, do kterého ústí 22 km kabelů.

SLOVO INVESTORA

TEXT VLADIMÍRA BRUCHÁČKOVÁ ZÁVODNÁ

Mikulov je krásné, sluncem rozpálené město na samém jihu Moravy. Díky své dlouhé historii, hraniční poloze, působení osvícených panovníků i vlivům různých národnostních menšin, které tudy procházely, získalo město svoji jedinečnou atmosféru. Malý drahokam, usazený mezi oblými vrcholy Sv. Kopečku a Turoldu, zdobený krajkou zelených vinohradů, meruňkových sadů a vinných sklepů, otvírá poutníkům své brány. Turista je v této lokalitě nadšen. Obdivuje zachovalé historické jádro města, zbytky kdysi významného židovského ghetta, úchvatnou přírodu. Investor ale váhá. Rád by respektoval genius loci – jako místní rodák má k městu silnou citovou vazbu. Zároveň však nechce napodobovat žádný z historizujících slohů, rád by zde zanechal otisk v podobě čisté moderní architektury. Kudy vede cesta? Jak vytvořit prostor pro prezentaci soudobého výtvarného umění tak, aby nenarušoval okolní zástavbu, splňoval specifi cké požadavky pro galerijní prostory, respektoval dominanty daného místa, přitom však byl plně funkční, neokázalý, vzdušný? A teď architekte raď! Na pomoc byl přizván architekt, který v Mikulově dlouhou dobu žije, podobným způsobem vnímá a cítí danou lokalitu, zná místní stavební fi rmy a má s nimi bohaté zkušenosti, stojí za ním stavby, ze kterých lze vyčíst respekt k místu, ale také chuť hledat nové cesty a jít nad rámec běžných stavebních postupů. Vzájemnými konfrontacemi jsou nakonec odsouhlaseny proporce i technologie stavby. Veloxový systém obalí skelet z vápencových desek, ze stejného materiálu má být i střecha. Složitý prvek – tašky se nepřekrývají, jsou jen volně loženy na nerezové kotvení, voda protéká na spodní izolační vrstvu. Vápenec propojí stavbu s místem, na kterém bude stát. Prodírá se zde na povrch země a je běžnou součástí každodenního života (v Mikulově dokonce dlouhá léta fungoval vápencový lom), je hlavní komponentou Pálavských vrchů i celého mikulovského regionu. Veškeré činnosti spojené se stavbou budou provádět zdejší firmy. Záměr je jasný, zbývá jen obhájit ho před úřady, památkáři, místními obyvateli. V některých fázích stavebního řízení to není úplně jednoduché, stavba budí zájem, diskutuje se o ní, jitří emoce… Povedlo se! Můžeme začít stavět. Každý detail je důležitý, pečlivě se hlídá provedení práce. Řemeslná zručnost je nezbytná především u kameníků, přesně opracované vápencové bloky do sebe zapadají jako součástky stavebnice. Galerie vyrostla do krásy. Stojí na malém náměstí čistá, bílá, rozpálená sluncem. V jejím nitru ožívají obrazy, objekty i fotografi e výtvarníků od nás i ze zahraničí, občerstvení nabízí příjemná kavárna. Bylo to jednoduché? Neumím pravdivě odpovědět. Potíže při začleňování novostaveb do historických center se dají očekávat vždycky. Těší mě ale, že to možné je. Držím palce všem odvážným a přemýšlivým investorům. Současná moderní architektura může být úchvatná a precizně provedená. Jen musí dostat příležitost.

GALERIE ZÁVODNÝ / GALLERY ZÁVODNÝ HUSOVA 3, MIKULOV NA MORAVĚ

AUTOR Ing. arch. Štěpán Děnge

SPOLUAUTOR Ing. arch. Jakub Děnge

KLIENT Mgr. Vladimíra Brucháčková Závodná

DODAVATEL VELOX Mikulov, s.r.o.

REALIZACE 12 / 2011