ÚzemnéPlány.sk

Autor

Lucie Valdhansová

Autor fotografií

Ester Havlová

Zdroj

ARCHITEKT 4/2012

Zobrazení

12556

Dátum vydania

14. 01. 2013

Kategórie článku

• Architektúra

Hodnotenie článku

Článok sa mi páči / nepáči

48%

Celkový počet hlasov: 551

DŮM - ZAHRADA

Studie 2007

Místo Dolní Chabry

Autor Jan Šépka

Spolupráce Jan Kolář, Miroslava Tůmová, Karolina Kinclová

V roce 2007 mě oslovil kamarád se svojí ženou s tím, že si koupili poměrně malý pozemek na okraji Prahy se stávajícím domem, kde by rádi vybudovali novou stavbu pro rodinné bydlení. Ne příliš velký pozemek v Dolních Chabrech je v současnosti zastavěn třemi objekty, které vymezují malou zahradu.

Stávající domy nevykazují výjimečné kvality a navíc jsou ve velmi špatném technickém stavu. Koncepcí celého návrhu je proto uvolnění pozemku pro novostavbu s větší zahradou. Architektonický návrh nové budovy vychází zhruba z objemu původní stavby se sedlovou střechou.

Novostavba tak navazuje na vesnický charakter Dolních Chaber a přejímá archetypální tvar rodinných domů, které se nachází v jeho bezprostředním okolí.

Koncepce stavby vychází ze záliby manželky klienta, jejímž přáním bylo obklopit se maximálně rostlinami. Vsazením menšího objektu do hmoty novostavby vzniká meziprostor, který slouží jako zimní zahrada. Obytný prostor lze se zimní zahradou úplně propojit posuvnými stěnami a vytvořit tak dům-zahradu. Obvodové stěny jsou díky tomu navrženy jako průsvitné – propouštějící světlo pro dobré klima rostlin i rodinného domu. Celý dům je uzavřen do sebe, respektive do vnitřní zimní zahrady, se kterou může úplně splynout. Na vnější plášť byly vyvinuty kompozitové průsvitné desky, zajišťující kromě nosné funkce také tepelně izolační vlastnosti stavby.

Zalamovaná fasáda, vycházející svým tvarem z ocelových štětovnic, se pro účel stavby vyvíjela zhruba rok a kromě statických testů splnila i tepelně izolační vlastnosti a zajistila světelnou pohodu pro pěstování rostlin.

Proto aby se meziprostor, kde se nacházejí rostliny, nepřehříval, jsou u paty a na vrcholu domu navrženy větrací klapky, které se při vyšší teplotě samy otevřou a umožní přirozené větrání stavby. Obdobně jsou řešeny některé skleníky.

V roce 2010 měl dům vydané stavební povolení a byla rozpracována prováděcí dokumentace. Nicméně rodinné důvody přivedly investora k upuštění od výstavby.

Dva domy , místa, kde se nespěchá

FEA, MUSEUMSQUAR TIER WIEN

Vernisáž společné výstavy Jana Šépky a Ester Havlové ve foru experimentelle architektur (fea) 6. července 2012 byla součástí Janem Taborem inscenované „symposionistické slavnosti”. Jejím leitmotivem bylo setkání nejen architektury a fotografie, ale především osobní setkání českých a rakouských architektů, fotografů, hudebníků, kurátorů a publika. Intenzita a intimnost večera byla posílena těsným prostorem výstavního sálu Sixtiny. Ten již částečně zaplnily modely dvou domů architekta Jana Šépky.

Již název expozice napovídá, kolik objektů Jan Šépka vystavil, přičemž modely domů architekt doplnil ještě o čtyři obrazy (jedná se vlastně o kresby a koláže fungující jako studie k domům, které však lze vnímat i jako samostatná umělecká díla). I když na první pohled se obě prezentované stavby zdají absolutně protikladné, jejich společným jmenovatelem je minimalismus. Ten je však v případě Šépkovy tvorby charakteristický svou výtvarností a individualismem. Při navrhování Domu s klenbami se Šépka vrací zpět do dějin architektury. Hledá vhodný architektonický prvek, který by dodával domu reprezentativni charakter. Inspirován Piranesiho vedutami ho nachází v klenbě, ta se promítá také do fasády a vytváří pojem jeskyně. A podobné struktury, tentokrát navržené přírodou, najdeme i na snímcích fotografky. Hledáme-li další příbuzné motivy mezi vystavenými fotografiemi a architekturou, tak můžeme jmenovat světlo pronikající do temných prostor, které hraje hlavní roli v případě Šépkova Domu-zahrady, jehož plášť tvoří průsvitné desky z materiálu vyvinutého speciálně pro potřeby této stavby.

V kulisách této výstavy pak v rámci „symposionistické slavnosti” kromě setkání proběhlo i jedno rozloučení. Adieu a hold přišel veřejně vyslovit Wolf D. Prix svému příteli, kolegovi Güntheru Domenigovi, zesnulému 15. června. Oba tyto přední rakouské architekty spojovalo dekonstruktivistické pouto. Podle Prixových slov Domenig nikdy neodděloval architekturu a umění, a byť za sebou nenechal stovky realizací, přesto jej Prix považuje za jednoho z nejdůležitějších rakouských architektů. Sixtina fea se na delší chvíli proměnila v „místo, kde se nespěchá”, když se rozvířila debata o životě a významu jeho díla. Po ní dostal prostor Jan Šépka, aby „vysvětlil neobvyklost svých dvou domů”, jak jej o to již v programu požádal Jan Tabor. Zcela ve shodě s Taborovým heslem „změny jsou nevyhnutelné” byly všechny ostatní původně anoncované příspěvky posunuty na nadcházející podzimní slavnosti ve fea. Česko-rakouské setkání, které jistě bylo obohacující pro všechny návštěvníky, nakonec doznělo v nočních hodinách za zvuků sopránsaxofonu Pavla Fiedlera.